Záchod ve středověku: Říkalo se mu i výsernice, na hradě pak prevét, který byl více či méně věcí veřejnou

Středověký prevét zvenku. Zdroj: www.commoms.wikimedia.org

V intimní sféře existovala v historii různá tabu, ale tím zřejmě nejtypičtějším tabu byla jak pro kronikáře, tak pro umělce, přirozená lidská potřeba vyměšovat.

Ve středověku se hojně využívaly nočníky

Ve středověku byla opuštěna myšlenka společných veřejných záchodků, typická pro antickou hygienu. Na druhé straně se lidé nestyděli konat potřebu před svými sousedy. Ve středověkých městech vylévali lidé bez ostychu nočníky z okna přímo na ulici. Na venkově se zřizovala hnojiště a lidé chodili vykonávat potřebu často sem.

Pro středověká města byl typický nedostatek místa, byla obehnána hradbami a uvnitř se musely domy tedy stavět spíše do výšky. Měly několik pater, za domy ale bývaly dvory a tam lidé zřizovali záchody, často mělo jeden společný několik sousedních domů.

Tyto záchodky byly tvořeny většinou větší nádobou, která se po naplnění vyvážela, případně byly postaveny nad velikou jímkou, která se po naplnění zaházela hlínou a vedle ní se vykopala nová. Nad ní bylo sedátko s otvorem a zástěna se kolem stavěla jen někdy.

Lze říci, že lépe na tom byli mniši a jeptišky. V klášterech se dbalo na to, aby zde byly zřízeny toalety, většinou i oddělované zástěnou.

Prevét patřil na hrad

Pro středověké hrady byl typickým záchodovým zařízením prevét. Ten byl postaven v arkýři (výstupek, vyčnívající ze zdi budovy). Prevét by umístěn tak, aby sedátko s otvorem bylo na vnější straně arkýře a výkaly tak mohly volně padat podél zdi dolů. Sedátko bývalo kamenné či dřevěné. Toto zařízení, zvané staročesky též prevít, prevent nebo výsernice, se zřizovalo na všech hradech a tvrzích. Jelikož exkrementy zůstávaly u paty paláce, stavitelé měli snahu postavit prévet tak, aby ústil do příkopu za hradbami. Nejstarší u nás se zachoval na Přimdě, která pochází z první poloviny 12. století.

Jestliže se nepodařilo postavit prevét vhodně, bylo povinností poddaných nečistoty pravidelně odvážet – většinou se jimi pak hnojila políčka.

Je zajímavé, že prevét nebyl zřizován u ložnic či soukromých komnat (zde se používaly nočníky), ale byl přímo součástí největšího sálu paláce. Největší místnost hradu měla univerzální společenské využití – a jak se zdá, mezi sálem a arkýřem, kde byl prevét, nebývaly dveře.

To má dotvrzovat i několik středověkých příběhů. Jeden kupříkladu vypráví, jak urozený host dostal bolení břicha a utíkal na prevét. Odtud však nejenže sledoval manželku, se kterou zatím hradní pán laškoval, ale ještě na ni pokřikoval, jak se má chovat.