ČESKO – Porod je fyziologický proces, který ženy zvládají odnepaměti. Samozřejmě, že dnešní moderní medicína výrazně snížila rizika, ovšem neznamená to, že by bylo nezbytné nahlížet na přivedení dítěte na svět jako na ryze medicínský problém. Přesně to se ale v Česku doposud dělo. Ženy poskytující specializované služby porodních asistentek byly vzhledem k protichůdně formulované české legislativě nezřídka vystaveny až šikanujícím postupům ze strany ministerstva zdravotnictví. Jeden z případů pokuty ve výši 120 tisíc vyměřené porodní asistence se však dostal až před Ústavní soud. A ten vynesl průlomový nález. Díky němu by se již porodní asistentky nemusely obávat rodičkám své služby v domácích podmínkách poskytovat.
Rozporuplné zákony v praxi
Domácí porody jsou v řadě okolních zemí běžnou praxí – a úmrtnost dětí se v nich nijak nezvyšuje. Jedná-li se totiž o porod, v jehož případě není předem jasně uvedeno, že je rizikový a měl by proběhnout v nemocnici, ženy se samy mohou rozhodnout, jakým způsobem své dítě na svět přivedou. V Česku je ale legislativa nejasná – a na ostudnost stávající situace se nakonec rozhodl poukázat i Ústavní soud. Ten sice primárně projednávanou stížnost porodní asistentky zamítl, přesto dospěl ke zlomovému nálezu, jenž by situaci do budoucna měl narovnat.
Dle ústavních soudců je nezbytné vyjasnit, že porod není zdravotní služba – dle zákona tomu tak ale je, z čehož plynuly také důsledky. Stávající zákony říkaly, že rodičky mohou v domácím prostředí využít služeb odborníka vzdělaného v oblasti porodnictví – což nepochybně porodní asistentka s vysokoškolským vzděláním je. Porodní asistentky jsou ale zároveň dle zákona povinné vést porod na takovém místě, které odpovídá věcným a technickým zařízením. A to fakticky doma zjistit nelze. Stručně řečeno, dle zákona sice ženy rodit doma mohou, ale jejich porod (zcela paradoxně) nesmí vést odborně proškolená osoba, tedy porodní asistentka.
Právě na tento nesmyslný rozpor se tedy dle slov soudce zpravodaje Jana Wintra Ústavní soud rozhodl ve svém nálezu upozornit. „Hlavní závěr je, že domácí porody zákonodárce nepovažuje za zdravotní péči. Není proto možné, aby někdo měl mít povolení k poskytování zdravotní péče, které jej opravňuje k vedení domácích porodů. Z našeho rozhodnutí také plyne, že na porod v domácích podmínkách nelze aplikovat vyhlášku o věcném a technickém vybavení, ta by se měla týkat jen nemocnic. Porodní asistence není zdravotní péče a vyhláška reguluje jen zdravotní zařízení,“ shrnul Wintr.
Úspěch pro všechny rodičky a porodní asistentky
Ačkoliv ústavní stížnost, která k přelomovému rozhodnutí vedla, byla v základu zamítnuta, tento formální neúspěch je dle autorky stížnosti Zuzany Candiglioty z Ligy lidských práv v konečném důsledku vlastně úspěchem. Bylo totiž dosaženo základního cíle – a ministerstvo zdravotnictví by se mělo přestat plést do osobního rozhodnutí žen, kde a za čí asistence chtějí rodit. „Ministerstvo mělo snahu porodní asistentky od domácích porodů odrazovat a pokutovat je. Ty pak měly strach k domácím porodům chodit. Domácí porod je přitom určitě s porodní asistentskou bezpečnější než bez ní,“ vysvětlila.
Vhodnou praxí by však bylo, aby všechny porodní asistentky v souladu s nálezem Ústavního soudu měly se svými případnými klientkami sepsat informovaný souhlas. Domácí porod by ostatně měl být svobodným a informovaným rozhodnutím.