Jednovaječná dvojčata jsou fascinující hádankou přírody. Přestože vyrůstají v odlišných rodinách, často je spojují stejné zvyky, chutě nebo dokonce životní osudy. Jsou tyto shody dílem náhody, nebo nás naše geny vedou za ruku víc, než bychom si chtěli připustit?
Potkal bratra až ve 39 letech
Jim Lewis se poprvé setkal se svým dvojčetem Jimem Springerem až v devětatřiceti letech. Přestože oba vyrůstali v různých rodinách, jejich životní dráhy byly až děsivě podobné. Oba se rozvedli s první manželkou jménem Linda a za druhou si vzali ženu jménem Betty. Oba pojmenovali svého syna James Allen, oba prodělali dva infarkty a oba si okusovali nehty.
Zkoumal dědičnost na dvojčatech
Jednovaječná dvojčata vznikají z jedné vaječné buňky a jedné spermie, proto mají shodný genetický materiál. Není proto překvapením, že pokud vyrůstají společně, často se chovají podobně. Jenže příběh obou Jimů dokazuje, že geny mohou prosazovat určité vlastnosti i navzdory zcela odlišnému prostředí.
Psycholog Thomas Bouchard od roku 1979 zkoumá tisíce párů dvojčat, z nichž asi stovka vyrůstala odděleně. Podle jeho závěrů hraje genetická výbava zásadní roli v podobnostech chování, zatímco rozdíly připisuje vlivu prostředí.
Zažili opačnou výchovu, ale měli stejné zvyky
Silným příkladem je dvojice Jack Yufe a Oskar Stöhr. Jack vyrůstal u židovského otce v kibucu na Trinidadu, zatímco Oskar se svou katolickou matkou v nacistickém Německu. Jejich životní podmínky se nemohly lišit víc. Přesto oba jedli silně kořeněná jídla, milovali sladké likéry, namáčeli tousty do kávy, seděli vzpřímeně a mluvili stejným tempem.
Měřil se vliv genů na chování
Němečtí vědci proto testovali vliv genetiky na dvojčata, která vyrůstala společně. Ve studii GOSAT sledovali 399 párů a hodnotili jejich reakce při hádce, představování i během pauz, o nichž nevěděli. Výsledky ukázaly, že ze 42 % řídí chování geny, z 26 % prostředí a z 32 % individuální zkušenosti.
Ani tato čísla ale nejsou konečná. Dvojčata vyrůstající společně nemají vždy totožné podmínky. Často se jedno v nějaké oblasti projeví jako šikovnější, a to druhé hledá odlišný koníček, kde není srovnáváno. Tak vznikají rozdíly v osobnosti i zájmech. Podobně se během dospívání rodí touha osamostatnit se – jedno dvojče může skončit v partě kuřáků, druhé ve sportovním klubu.
Vytvářejí si vlastní svět
Někteří rodiče naopak své děti vychovávají spíš jako „obyčejné“ sourozence. Dbají na odlišný styl oblékání, posílají je do různých tříd a podporují jejich vlastní přátele. Zajímavé je, že tato dvojčata si zůstávají ve stáří podobnější než ta, která strávila dětství téměř ve všem spolu.
Místo pro spekulace tu zůstává
I přes desítky výzkumů zůstává otázka vlivu genů a prostředí otevřená. Už v roce 1980 Bouchard upozorňoval, že tu zůstává „úrodná půda pro spoustu spekulací“. Platí to dodnes – dvojčata jsou pro vědce nekončící záhadou, která odhaluje hranice i možnosti lidské individuality.
