ČESKO – Evropský soudní dvůr rozhodl, že manželství lidí stejného pohlaví, které bylo právoplatně uzavřeno v některé z členských zemí EU, musí být uznáno také v ostatních státech Unie. Rozsudek tak posiluje princip svobody pohybu a pobytu v EU a může významně zasáhnout do právních řádů zemí, kde stejnopohlavní sňatky nejsou povoleny. Podle českých úřadů se pro Česko měnit nic nemusí – právníci ale upozorňují, že realita může být složitější.
Verdikt vycházející z polského případu
Rozhodnutí unijního soudu padlo na základě případu polského páru, Jakuba a Matouše, kteří v roce 2018 uzavřeli sňatek v Německu. Polské matriky je však odmítly zapsat jako manžele, a dvojice se proto obrátila na soud. Ten nyní konstatoval, že členské státy musí uznat manželství uzavřená jinde v EU, pokud je partneři/ky uzavřeli v době, „kdy využívali práva na svobodu pohybu a pobytu v jiném členském státě, v němž započali nebo upevnili rodinný život.“ Jak zdůraznila soudkyně Soudního dvora EU, jde o rozhodnutí, které má zajistit ochranu rodinného života v celé Unii.
Nejde o povinnost umožnit sňatky, ale o jejich uznání
Rozsudek neznamená, že státy musejí začít umožňovat uzavření stejnopohlavních manželství. Jejich právní úpravu si každá země určuje sama. Nově však platí, že pokud pár uzavře manželství tam, kde je to legální, a poté se přestěhuje v rámci EU, musí být jejich status respektován i v nové zemi. Tento princip má zabránit situacím, kdy se lidé stanou v jednom státě manželi a po přesunu do jiného jimi být přestanou.
Česká ministerstva tvrdí, že změny netřeba. Odborníci oponují
Tuzemské úřady soudní verdikt zatím nepovažují za důvod měnit legislativu. Ministerstvo spravedlnosti prostřednictvím svého mluvčího Vladimíra Řepky uvedlo, že takto uzavřené sňatky budou v Česku zapisovány jako existující partnerství. To je dle jeho slov stavěno na roveň manželství. Tento výklad je ale sporný. Partnerství sice prošlo legislativními změnami, avšak o plné rovnosti s manželstvím stále hovořit nelze.
Podle odborníka na civilní právo Petra Bezoušky by měl být postup jiný. „Když na matriku přijde stejnopohlavní pár z ČR, který ale uzavřel manželství v Německu, a bude chtít zapsat, že jsou manželé, tak by jim to měl matriční orgán umožnit a zapsat, že jsou manželé,“ upozornil. Současný přístup českých úřadů by se tak mohl dostat do konfliktu s unijním právem.
Čeští politici pak poukazují zejména na to, že Česko stejnopohlavní svazky již upravuje prostřednictvím institutu partnerství. „Můj osobní názor je, že není možné jednotlivým členským státům vnucovat legislativu,“ uvedl Pavel Bartošek (KDU-ČSL). Piráti naopak připomínají, že už při schvalování partnerství upozorňovali na jeho limity – jednak se jinak jmenuje, jednak nedoplňuje plný rozsah práv a povinností manželství.
Situace v Evropě je velmi rozdílná
V západní Evropě a Skandinávii je rovnost manželství standardem, zatímco Itálie či některé balkánské státy uznávají alespoň registrované partnerství. Česko se nachází uprostřed – nabízí partnerství, ale nikoli manželství, byť s větším množstvím práv, než nabízelo předcházející partnerství registrované. Na opačném konci stojí země dále na východ. Slovensko neuznává prakticky žádné svazky osob stejného pohlaví. Jeho ústava navíc od roku 2014 definuje manželství výhradně jako svazek muže a ženy. Nově se navíc diskutuje o změnách, které by v případě tranzice umožnily zaniknutí manželství bez ohledu na vůli partnerů.
Tisíce párů využívají novou českou úpravu
Od letošního zavedení partnerství v Česku jej uzavřelo 962 párů, dalších 44 párů vstoupilo do partnerství v zahraničí. Právě tyto dvojice mohou být verdiktem EU nejvíce dotčeny – podle právníků by měly mít právo na plné uznání svého manželského statusu, pokud jej získaly v některé ze zemí Unie.
Rozhodnutí Soudního dvora tak otevírá novou kapitolu debaty o právním postavení stejnopohlavních párů v EU. Pro členské státy, včetně Česka, může znamenat tlak na sladění národní praxe s unijním právem a znovu oživit diskusi o manželství pro všechny.
