V dnešní době není problém cokoli sehnat. Stačí párkrát kliknout na internetu a za chvíli máme zboží za dveřmi. Pod vánočním stromečkem se už nekrčí nesměle pár balíčků, jako to bývalo kdysi, ale v záplavě dárků není stromeček mnohdy téměř ani vidět, zejména pokud máte v rodině děti. Chceme přeci, aby naše děti byly šťastné. Neprokazujeme jim však tak trochu medvědí službu?
I nadšení má své hranice
Možná vám příběh malé Elišky, který popisuje její maminka, nebude úplně cizí: „Ještě předloni našla Eliška pod stromečkem jen několik dárků – obrázkovou knížku, panenku, vytouženého kulicha s barevnou bambulí a pár drobností. Celý večer zářila spokojeností a následující měsíc nedala dárky z ruky. Loni se to však změnilo. Sešla se u nás celá velká rodina a každý donesl Elišce hned několik dárků. My jsme se také rozšoupli, manžel totiž dostal vánoční prémie. Eliška se s rozzářenýma očima vrhla ke kupě dárků. Asi prvních pět si prohlížela s nadšením. Jak však přicházely na řadu další a další, nadšení se postupně vytrácelo. Pokaždé sice slušně poděkovala, ale nakonec již rozbalovala balíčky jako robot. Zkrátka těch dárků bylo příliš, už se z nich nedokázala radovat…“
Čeho je moc, toho je příliš
Rčení Všeho s mírou platí i pro dárky. Zasypat dítě dárky není dobré, a to ani pro něj, ani pro jeho rodiče. Dítě totiž nebude schopné přiřadit věcem jejich pravou hodnotu. Bude mít pocit, že vše je velmi jednoduše k mání. A nakonec bude s ostatními dětmi soutěžit v tom, kdo toho na Vánoce dostal nejvíce, místo aby docenilo jednotlivé dárky. A rodiče také zpláčou nad výdělkem. A to zpravidla ve chvíli, kdy se jejich rodina rozroste o dalšího potomka. Pokud máte více dětí, nelze každému dopřát všechno.
Zlatá čtyřka
Není proto vůbec od věci, co nejdříve vytyčit určité hranice týkající se vánočních dárků. Inspirací vám může být rozumné Pravidlo zlaté čtyřky, kdy každý člen rodiny dostane pouze čtyři dárky:
- něco, co si přeje;
- něco, co potřebuje;
- něco, co bude nosit;
- něco, co bude číst nebo poslouchat (např. audiokniha, oblíbené hudební nahrávky).
Méně dárků, a přesto více radosti
Eliščina maminka pokračuje: „Příští rok jsme už od léta pečlivě sondovali, co naší dcerce udělá radost. Nakonec od nás dostala kočárek pro panenky, vytouženou sponu do vlasů s hřebenem, šaty do školky a deskovou knížku se sadou doplňovaček a barevnými pastelkami. Příbuzní jí samozřejmě obdarovali také. Podařilo se nám je však přesvědčit o nutné redukci. Místo plyšáků, na které loni velmi rychle začal usedat prach, dostala nejrůznější knížečky, omalovánky a deskovou hru. Dárků bylo mnohem méně, přesto je rozbalovala s radostí až do konce. Pravidlo dokonce pomohlo i nám s manželem. Mnohdy jsme to s dárky vzájemně přeháněli ve snaze nezklamat toho druhého. A upřímně, někdy jsme pak nakoupili i zbytečnosti.“
