Název hory Krudum, která se vypíná těsně za severní hranicí CHKO Slavkovský les kousek od Sokolova, je nejspíše keltského původu.
Původní obyvatelé a kostel
Název je tedy zřejmě složeninou výrazů Crum (kulatý, kruhový) a Dúnon (pevnost). Ostatně přítomnost pevnosti se tu v pověstech objevuje mnohokrát. Na vrcholu stála stará rozhledna, ale ta zanikla stejně jako kostel sv. Mikuláše a dlouho nikdo netušil, kde vlastně stál. V posledních letech se však podařilo najít a odkrýt zbytky kostela.
Kdy byla hora poprvé osídlena, není úplně jasné. Ve středověku se v bažinách na úpatí rýžovalo zlato, později se zde těžila hlavně cínová ruda. Románsko-gotický kostel sv. Mikuláše na úpatí hory je poprvé doložen prvně v roce 1253 a měl sloužit hlavně horníkům. Stál snad na místě nějaké původní keltské stavby?
Každopádně zanikl během 15. století, zchátral a zmizel pod vegetací. Roku 2002 se mu začali věnovat archeologové, kteří o pravdu objevili zbytky kamenných konstrukcí a terénní úpravy, svědčící o existenci dalších objektů. Nakonec se podařilo objevit jakýsi zbytek tvrze nebo jiné opevněné stavby.
Legendy o hoře
Krudum vždy přitahoval milovníky tajemna a dochovala se řada legend, které se k místu váží. Na Krudumu se jednou ztratil svému otci mladý hoch. Křižoval les a hledal cestu, když se před ním najednou objevila zeď ohromné zahrady. Našel branku a uvnitř nalezl stromy obalené plody, pár jich tedy natrhal, aby mu doma uvěřili. Ovšem – když se chtěl vrátit, branku už nenalezl a vyčerpáním usnul. Když se probral, po zahradě nebylo ani památky. Podařilo se mu najít otce. Večer vyprávěl rodičům o zahradě, a když mu nevěřili, sáhl za košili pro ovoce. Nahmátl však samé zlaťáky.
Když se jeho příhoda dostatečně roznesla po vesnici, spěchali místní hledat zahradu. Tu už ale nikdy nikdo nespatřil.
Pozoruhodné věci se tady dějí také na Štědrý večer. Tu vycházejí z propadlých štol na svazích hory Krudum mrtví havíři a kostel sv. Mikuláše se celý pozvedne ze země a na něm se rozezní zvonek, který havíře svolává na mši. Před oltářem na stolku, pokrytém rudým suknem, leží hornické symboly – mlátek, želízko a hrábě na cín. Bělovlasý kněz ve zlatém mešním rouchu celebruje mši, která pak za zpěvu díkůvzdání končí. Mrtví zmizí opět ve štolách a kostel je opět ruinou. Tato mše probíhá rok co rok, ovšem žádný smrtelník se nikdy nezúčastnil.
