Smírčí kříže a mezníky: To jsou památky na spory vražedné i nevražedné

8. 3. 2023, 04:09

Smírčí kříže u Milhostova. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Při potulkách, ať již v přírodě, za městem či vsí – nebo dokonce ve vsi samotné – si můžeme všimnout zvláštních kamenných křížů. Nebývají obrovské, výška se pohybuje jen asi kolem metru, většinou jsou polozapadlé a působí dojmem starobylosti.

Kým a proč byly stavěny?

Původně byly považovány za cyrilometodějské, tedy z doby někdy po roce 863, ale archivní prameny poodhalily roušku tajemství jejich vzniku. Kupříkladu jeden pramen z roku 1574 hovoří jasně: „Vrahovi bylo uloženo postavit kamenný kříž, jak je v takových případech zvykem.“ A to je důvod existence asi největšího počtu takových křížů. Byly tedy stavěny jako součást trestu za vraždu, k usmíření – říká se jim proto „smírčí kříže“.

ČTĚTE VÍCE: Archa úmluvy – poklad, který možná nemá být nikdy nalezen

Nejstarší známý letopočet na takovém kříži je v Lasvicích u České Lípy – je to rok 1454, je ale možné, že některé nedatované kříže mohou být i daleko starší.

Mohlo by vás zajímat

Proč zrovna lidé zvolili monogamii? Odpověď vás možná překvapí

Někdy jsou na nich vytesána různá znamení. Ta se vykládají jako zpodobnění vražedného nástroje. Bývají na nich i nápisy, ale většinou nečitelné.

Mezníky

Podobu kříže někdy mohly mít také mezníky, i když většinou vypadaly jinak. Byly umisťovány tam, kde rozhraní mezi panstvími netvořily přirozené hranice, jako cesta, potok, řeka a podobně. A tak se stavěly kamenné mezníky – balvany, dopravené na místo odjinud, aby byly dobře rozeznatelné od místních nerostů. Dnes jsou však většinou uloženy v muzeích, bývaly na nich totiž zobrazeny erby sousedících panství.

Jelikož mezník mohl také někdo přenést a pokusit se tak zvětšit si území, zakopávaly se pod ně různé předměty, které měly usnadnit přesné určení místa. Bývaly to okuje (kovářské odštěpky), sklo, cihly, na Kutnohorsku i škváry z hutí či stříbrná ruda, kupříkladu roku 1674 u Libodřic dvě olověné kulky. U Raškovic chtěli dát, také v 17. století, prý pod mezník dokonce minci. Od toho se upustilo, a to z obavy, že by minci toužil někdo získat a při tom mezník zahodil.

Vrchnost se však rozhodla pojistit proti přemístění i jinak – živými svědky. Museli to být mladí muži pevného zdraví. Ti byli s komisí přivedeni na místo, položeni přes nově osazovaný mezník a byl jim udělen výprask. Poté jim ale byla udělena výplata již příjemná, totiž peněžní obnos. Výprask sloužil k tomu, aby si mladíci místo dobře pamatovali.

Mezníky mohly nést také jméno po takto vypláceném nebo se nazývaly podle místa či podle nějaké okolnosti – to vše sloužilo k jejich evidenci a rozeznávání.

I nenápadné balvany nebo kříže mohou mít zajímavou historii…