Delphine de Custine – ideálního muže a milence hledala celý život neúnavně

Delphine de Custine. Zdroj: www.garystockbridge617.getarchive.net

Krásnou markýzu de Custine nazval jednou milenec její matky „královnou růží“. Celý život prý hledala ideálního muže, kterému by mohla být zcela oddána…

Její lásky

Narodila se roku 1770 jako Delphine de Sabran. Poprvé se zamilovala, což bylo tehdy nezvyklé, do svého manžela, markýze Armanda de Custine. Porodila mu dvě děti, z nichž bohužel zůstalo naživu pouze jedno, syn Astolphe-Louis-Léonor. Náhle ji však upoutal rytíř de Fontanges. Nebyl to žádný krasavec, ale postavu měl ucházející. Když však náhlý cit vyprchal, Delphine se pro změnu zamilovala do pana d´Esterno. Byla to velmi vášnivá aférka, po jejím vyprchání ale zjistila, že je její milenec velmi nudný, a to nesnesla. Snad proto se dala dohromady s hrabětem de Moges, který byl velmi něžným a poddajným milencem – možná až příliš, protože jej opustila kvůli panu Grouchymu. Netrvalo však dlouho a vrhla se do dobrodružství s jistým Victorem de Broglie. Už už si myslela, že poznala pravou lásku, avšak Victor se přiznal, že miluje jinou ženu…

Těžké časy

Manžel ovšem nevydržel takový příval ctitelů a raději se vzdálil do ciziny. Vypukla ale Revoluce. Její tchán, maršál de Custine, sloužil v armádě mladé republiky, po dobytí Valenciennes byl ale zatčen. Když s ním začal proces, Delphine přispěchala za ním. Tchán byl potěšen, když ji viděl a Delphine mu slíbila, že udělá vše, co je v jejích silách, aby ho dostala ze svízelné situace. Každý den pak přemlouvala výbory, aby mu daly milost, přemlouvala i soudce, vše však bylo marné – maršál byl poslán na smrt.

Posléze byl zatčen i Armand. Delphine ho navštívila, a přestože byl Armand tolikrát podveden, bylo prý setkání dojemné. Ona si ostatně umanula, že manželovi pomůže k útěku za pomoci žalářníkovy dcery. Konvent však vyhlásil trest smrti pro každého, kdo by umožnil útěk vězni. Armand tedy pomoc s útěkem odmítl, byl odsouzen a popraven.

Láska ve stínu gilotiny

Delphine se odhodlala uniknout z Paříže do Belgie, byla ale též zatčena. Ve vězení u Karmelitánek vládla jakási milostná bezuzdnost. Trávila tam čas také Jósephine de Beauharnais – budoucí císařovna – se svým manželem Alexandrem, ale byli tehdy již rozloučeni. A tak se stalo, že ve stínu gilotiny se počali Delphine a Alexandre velice milovat. To vše bylo možné díky shovívavosti strážců a ovšem také penězům. Ale vikomt se dopustil chyby, zaslal totiž Výboru pro veřejné blaho dopis – tím na sebe upozornil a byl poslán na popraviště.

Na svobodě

Delphine čekala každý den, že popraví i ji, ta chvíle ale nepřicházela. Měla snad nějakého ochránce? Jakmile po pádu Robespierra vyšla z vězení, dozvěděla se to. Jistý sekční komisař Jerome ze své funkce Delphine zatkl a zamiloval se do ní. Situace se ale obrátila a nyní se musel skrývat. Teď bylo na Delphine, aby zapracovala v jeho prospěch a Jeromovi se podařilo uprchnout do Spojených států.

Pak se Delphine zamilovala do venezuelského generála Mirandy. On s ní zacházel jako se všemi ženami ve svém životě, a že jich bylo. Zapomenout na jeho poněkud hrubší zacházení jí pomohl Chateaubriand. René de Chateaubriand je považován za jednoho z nejvýznamnějších předchůdců romantismu ve francouzské literatuře. Jejich milostný vztah však spěl k tragédii. Její milenec se totiž dvořil i jiným, ostatně dostal se i do jejich lože. Tak se Delphine jednoho dne chopila pušky a hrozila, že si prožene kulku srdcem. Chateaubriand raději prchnul a vrátil se k paní de Chateaubriand.

Delphine byla velmi nešťastná. Tak nešťastná, že se zaříkala, že už lásku nepozná. Ale poznala. Byl to doktor, básník a dramatik Koreff. Ten ji ale opustil a Delphine propadala zoufalství.

Nezkrotnou ženu a milenku dokázalo zklidnit jedině stáří. Zemřela roku 1826 a k jejímu úmrtnímu loži přispěchal Chateaubriand. Je pohřbena ve Fervacques.