Znáte děsivou pohádku o Modrovousovi? Ano, to byl ten muž, který doma v komoře schovával mrtvé manželky. Přezdívku „Francouzský Modrovous“ získal Henri Désiré Landru, který se do dějin kriminalistiky zapsal podobným způsobem.
Obyčejný život
Henri Désiré Landru se narodil v Paříži v roce 1869 do rodiny slévárenského hasiče. Ve škole jej považovali za žáka s průměrnou inteligencí, pak vstoupil do francouzské armády, kdy byl po čtyřech letech propuštěn v hodnosti četaře. Během této doby navázal poměr se svojí sestřenicí Remy – nakonec se vzali a měli čtyři děti.
Zdá se, že by se nic nedělo, ovšem v roce 1894 utekl Landruův nový zaměstnavatel i s velkým množstvím peněz. To zřejmě Landrua přivedlo k tomu, aby začal využívat jiné lidi, a to zejména bohaté vdovy. Roku 1900 byl odsouzen za podvod a odseděl si dva roky. Jako podvodník – recidivista byl během dalších let usvědčen několikrát. Od roku 1914 žili s Remy odloučeně.
Začala válka
Začala první světová válka. Ta krom jiného způsobila, že byl vážný nedostatek mužů vhodných pro rodinný život a naopak nadbytek vdov. Tu Landru vymyslel něco nového: do novin po celé Francii zadával inzeráty, ve kterých tvrdil, že je bohatým vdovcem se dvěma dětmi, a že se touží znovu oženit. Na inzerát mu odpověděla řada žen.
Landru si s nimi dopisoval a přitom zjišťoval, jaké jsou jejich majetkové poměry. Hodlal vybranou oběť svést, aby jí poté nabídl sňatek. Také ano – ale poté, co se žena k němu nastěhovala, zmizela. Landru si měl vzít veškeré její finanční prostředky a její věci prodat ve svém obchodě s použitým zbožím. Využil toho, že je válka – to, že někdo někam zmizel, nebylo tak nápadné, navíc Landru psal příbuzným a přátelům obětí dopisy, které je měly informovat, že se jejich známá někam přestěhovala. Používal hodně falešných jmen – musel si dokonce vést pečlivé záznamy, aby věděl, pod jakým jménem před kterou dámou vystupoval.
Nová základna
V roce 1916 koupil vilu Ermitage nedaleko města Gambais a ta sloužila jako jeho nová základna. Zde spřádal své plány a zval sem ženy, kterým nabízel nastěhování. K jeho smůle začala po jedné z nich, paní Anně Collombové, která zmizela počátkem roku 1917, roku 1919 intenzivně pátrat její sestra. Věděla, že Anna cestovala do Gambais, v roce 1919 tedy navštívila místního starostu a požádala jej o pomoc. Ten ji seznámil s paní Lacosteovou, sestrou paní Celestine Buissonové, která rovněž zmizela. Když obě dámy porovnaly, co věděly, přišly na to, že hledají stejného muže – a to také nahlásily policii. Landru měl policejní záznamy, zanedlouho byl vypátrán a zadržen.
Zadržení a soud
Neustále tvrdil, že je nevinen a během výslechu odmítal cokoliv říct. Při vyšetřování, které trvalo přes dva roky, se zjistilo, že v letech 1914 – 1918 Landru zavraždil zřejmě 11 lidí – 10 žen a také syna jedné z nich, byl proto obviněn z vraždy. Podle mohutné černé bradky jej tisk zanedlouho začal nazývat „Francouzským Modrovousem“, podle postavy z knihy Charlese Perraulta Pohádky matky Husy.
Jelikož se nenašla žádná těla, soudilo se, že poté, co Landru své oběti uškrtil, těla rozsekal na kusy a spálil je ve velkém sporáku v kuchyni ve své vile. V popelu ve sporáku bylo nalezeno mnoho úlomků kostí, tehdejší forenzní věda ale ještě tehdy nebyla na takové úrovni, aby mohla prokázat, že se jedná o lidské kosti. Dalším přineseným důkazem byl Landruův černý notes, který obsahoval tajné poznámky o všech jeho obětech a jejich majetkové situaci. Ve vile se našly dokumenty zmizelých žen a jejich oblečení.
A tak, ačkoliv se nenalezlo tělo, byl v listopadu 1921 uznán vinným a odsouzen k trestu smrti. Byl popraven gilotinou ve věznici ve Versailles 25. února 1922.
Dohra
Asi o 40 let později sundala dcera Landruova obhájce ze stěny kresbu, o které se říkalo, že ji nakreslil právě Landru a věnoval svému obhájci před popravou – od té doby kresba visela v jeho kanceláři. Na zadní straně kresby prý bylo napsáno: „Udělal jsem to. Jejich těla jsem spaloval ve sporáku v kuchyni.“
