Na pomezí Peru a Bolívie, ve výšce 3818 metrů nad mořem, mezi andskými vrcholy, můžeme nalézt jednu z nejpůsobivějších vodních ploch na světě. Rozloha jezera Titicaca činí více než 8000 kilometrů čtverečních.
Kdysi dávno
Jeho hladina je jako zrcadlo, které je ze všech stran obklopeno divočinou a jde o nejvýše položené splavné jezero na světě. Ovšem kdysi dávno leželo na úrovni moře. Je to skutečně fantastický kraj, všude v okolí se nacházejí miliony zkamenělin mořských živočichů, které dokazují, že celá náhorní plošina byla kdysi oceánským dnem. Ke zdvihu této oblasti zřejmě došlo při pozdějším formování jihoamerického kontinentu – to mohlo proběhnout zhruba před 200 miliony lety. Od té doby se tu však událo mnoho dalších změn.
Výsledkem dějů probíhajících po tisíce (možná i miliony) let bylo to, že došlo k náklonu jezerního dna. Podle výzkumů je již jisté, že starobylé město Tiahuanaco se svými obrovskými přístavy leželo přímo u hladiny jezera. Dnes se ale rozvaliny sídla nalézají přibližně 30 km od břehu. Jak je to možné?
Potopa světa
Předpokládá se, že v této krajině došlo k nějaké závažné přírodní katastrofě. V jejím důsledku ve velké míře klesla hladina jezera, a nejen to. Zřejmě byla také zcela vyhlazena celá kultura, která tu žila. Vše poněkud připomíná zánik mytické Atlantidy.
Ve staré andské legendě, kterou sepsal mnich José de Acosta, jeden z prvních Evropanů, kteří zde působili, se píše o tom, že lidé žijící kdysi velmi dávno byli za nějaký zločin, který ani nelze pojmenovat, smeteni potopou. Pak se z jezera vynořil Stvořitel v lidské podobě a vynesl zpět na oblohu měsíc, slunce i hvězdy.
Indiáni zase vyprávějí legendu o potopě, při které bylo vyhlazeno téměř celé lidstvo, a o bohu Virakočovi, který vystoupil z vod jezera Titicaca, aby obnovil život. Je zajímavé, že také tento příběh je velmi podobný jiným pověstem, kde se vyskytuje civilizace zničená potopou – podobně jako v příběhu o již zmíněné Atlantidě. O jakou civilizaci se mělo ale jednat?
Co se skrývá pod hladinou?
Pod hladinou jezera Titicaca se něco skrývá. Archeologické expedice, které zkoumaly na začátku tisíciletí oblasti pod vodou, odhalily rozvaliny, které byly sídlem nám neznámého národa. V hloubce asi třiceti metrů byly objeveny pozůstatky chrámu, jehož podstava má rozměry přesahující 3000 metrů čtverečních.
Navíc – v hloubce asi 70 metrů expedice nalezly cestu, která spojuje pobřeží s Isla del Sol, ostrovem Slunce. Tento ostrov je jedním z největších na jezeře a podle Inků se zde narodil Sluneční bůh. Ostatky více než 180 lidí v místním labyrintu, který se nazývá Chicana, jsou důkazem toho, že zde sídlila nějaká dávná kultura.
Vraťme se však pod vodní hladinu. Ve stometrové hloubce jsou zřetelně vidět zdi i terasovitá pole. Z jezera byly také vyzvednuty amfory z incké i předincké doby a vázy pocházející z Amazonie. Rozvinutá civilizace mohla sídlit na březích jezera již mnohem dříve, než jsme se původně domnívali. Snad možná i v dobách legendární Atlantidy?
