ČESKO – Ačkoliv o platech učitelů se dlouhodobě hovoří v souvislosti s jejich navyšováním, jednou věcí je teorie a druhou praxe. Navzdory průběžným informacím, jak platy ve školství rostou, faktem je, že reálně stále nedosáhly ani deklarované úrovně, tedy 130 % průměrné mzdy. K této hranici navíc vzhledem ke stavu státního rozpočtu ani jen tak nedosáhnou. I když navíc veřejnost vnímá „školství“ jako celek, situace na vysokých školách je ještě horší než napříč zbývajícími stupni (tedy MŠ, ZŠ a SŠ). Proto zástupci univerzit chtějí po vládě stanovit střednědobý finanční plán – pedagogové totiž začínají vysoké školy právě z finančních důvodů opouštět…
Peníze na školství nejsou?
Vysoké školy žádají po vládě navýšení výdajů na univerzitní vzdělávání a vědu. Objem financí, který je na tuto oblast vyčleněn, je přitom nižší, než je průměr EU. Univerzity také chtějí, aby s nimi vláda dohodla střednědobý plán jejich financování. Přitom dle návrhu státního rozpočtu mělo do školství v příštím roce plynout méně peněz než letos, nakonec by sice měla být částka totožná, vzhledem k inflaci se však nejedná o žádné velké vítězství. „Přál bych si, abychom nešetřili ani na nepedagozích, stále o tom jednám. Nárůst financí pro školství by měl být oproti původnímu návrhu z května ještě o 11 mld. vyšší,“ shrnul ministr školství Mikuláš Bek (STAN). Aby bylo možné do školství přisypat ještě více peněz, musely by se dle jeho slov vzít peníze někde jinde v rozpočtu, nebo by se musely najít nějaké dodatečné zdroje, například v podobě dalšího zdanění. Finance by však měly plynout zejména směrem do středního školství, které i v nadcházejícím roce čeká velký nápor nových studentů. Situace na vysokých školách je však v mnoha ohledech komplikovanější.
Palčivé problémy vysokých škol
Podle slov rektora Ostravské univerzity, Petra Kopeckého, na univerzity dopadá dvojice problémů. Celkově finance na straně státu rostly pomaleji, než měly, a vysoké školy se prakticky nepodílely na velkém nárůstu v platech, který pro regionální školství probíhal od r. 2017. Výchozí základna je tak stále nízká. Navyšování platů učitelů se tedy vysokých škol netýká, takže pomyslné nůžky mezi pedagogy jsou velmi rozevřené. Z mnoha fakult tedy lidé odcházejí na střední a základní školy, kde jim nabízejí lepší finanční ohodnocení. Významná část rozpočtu vysokých škol je navíc tvořena evropskými prostředky a kolísá, proto musí stát nastavit financování lépe. Druhý problém pak je, že uvnitř univerzit existují propastné platové rozdíly mezi fakultami. Stát jim totiž nepředepisuje, kolik mají zaměstnávat lidí, vzdělávat studentů a je jen na vedení, jak rozdělí finance na platy pedagogů.
Školné?
Ačkoli univerzity jsou dle vyjádření připraveny hledat řešení rozpočtových mechanismů, celkově to situaci nijak nevyřeší. S tím nakonec souhlasí i ministr Bek. Přitom výdaje na veřejné vysoké školství jsou vyšší dokonce i na Slovensku, v Polsku či Pobaltí. Ne náhodou tedy do hry opět vstupuje otázka školného. „Vždycky jsem říkal, že máme extrémně nízký poměr soukromých zdrojů k financování školství. Teď o školném diskuse neprobíhá, ale myslím, že pro dlouhodobou stabilitu financování vysokých škol by nějaká forma zápisného či vybírání příspěvků od studentů byla dobrým prostředkem ke stabilizaci rozpočtů a zvýšení motivace studentů, aby dokončovali studium v řádném čase,“ objasnil ministr. Jak však také dodal, předpokladem pro takový krok jsou také funkční systémy jako fungující sociální stipendia, studentské půjčky apod.
