V roce 1949 se konal ve Francii proces se špionkou Mathildou Carréovou, ale nevzbudil mnoho pozornosti. Světem otřásl Norimberský proces, který odhalil nelidskost nacistického režimu a ve srovnání s tím život francouzské dvojí agentky lidem nepřipadal tak zajímavý. Pro ni samotnou byl veledůležitý, vždyť tehdy padaly za špionáž rozsudky smrti.
Jak to všechno začalo
Ona se ostatně označovala za nejlepší válečnou špionku. Vodila německou, francouzskou i anglickou tajnou službu za nos tak dlouho, až to přehnala.
Začínala jako zdravotní sestra, byla šikovná a byla za to vyznamenána. Pak však německá vojska obsadila značnou část její země, tedy Francie. Mathilde ale potkala mladého Poláka, který ilegálně pracoval proti německým okupantům, vydávaje se za Francouze. Ona se cítila být vlastenkou a začala pomáhat při vytváření odbojové buňky. Byla odvážná a po celé zemi sháněla informace o pohybu německých jednotek, které pak následně vysílala do Británie. Krycí jméno měla „Kočka“.
Stala se z ní volavka
Ovšem tajné operace se začaly připravovat čím dál tím více lehkomyslněji, a bylo do nich zasvěceno příliš mnoho lidí. Německá protišpionážní služba tak brzy zatkla první francouzské agenty. Celá ilegální činnost se zhroutila – a Mathilde byla u toho. I ona totiž byla odhalena, a aby se zachránila, prozradila jména třiceti spolupracovníků. Navíc – nechala se nasadit jako volavka a jednoho po druhém vlákala do pasti, z níž nebylo úniku. K těmto nešťastníkům patřil i její bývalý milenec a jeho nová přítelkyně. Mathilde si ostatně rychle našla milence nového a byl jím Němec. Hugo Bleicher byl totiž zcela nadšen z toho, jak dobře s nimi Mathilde spolupracuje. V podstatě režíroval i její rádiové spojení s Londýnem, kam hlásila samé falešné stopy.
Hrála složitou hru
A Mathilde začala hrát dvojí hru. Měla Hugovu důvěru, takže mu mohla předložit svůj plán. Jelikož Britové netuší, že přešla na druhou stranu, mohla by se do Anglie vydat a zprávy Němcům posílat přímo odtamtud. Jen její britská kontaktní osoba znala její úmysl do Británie vlastně utéct. V Londýně s plánem také souhlasili, takže došlo k situaci, kdy Carréová nastoupila na britskou loď, aniž by jí v tom některá z tajných služeb bránila, protože obě strany byly přesvědčeny, že Kočka se nachází v jejich službách.
Byla zatčena a souzena
Britská tajná služba ji vyslechla a Mathilde si ani na chvíli nepomyslela, že by jí mohli mít za zlé, že po určitou dobu pracovala pro Němce. Jenomže Britové jí to neodpustili. Roku 1942 byla zatčena a ve vězení Holloway zůstala až do konce války. Pak byla vydána do Francie.
Sedm let tedy čekala na proces a během této doby dokonce sepsala své paměti. Sebevědomý postoj, který provází její memoáry, si držela i před soudním tribunálem. Nepřipouštěla žádnou vinu. Téměř nikdo ale nevypovídal v její prospěch, a tak si se zděšením vyslechla rozsudek – byl jím trest smrti. O několik měsíců později ale soud tento rozsudek změnil na doživotní vězení, z něhož však byla propuštěna již roku 1954. Mathilde Carréová zemřela roku 1970. Jejímu osudu se věnuje mnoho životopisných knih a románů.
