Španělský národní hrdina vedl velmi dobrodružný život – s několika temnými kapitolami a mnoha tajemstvími.
I jeho mládí bylo bouřlivé
Rodrigo Diaz de Vivar, známější pod arabskou přezdívkou „El Cid“, (titul „pán“), byl podle našich měřítek téměř dokonalým rytířem. Prožil spoustu milostných dobrodružství, měl slavného koně Babiecu a v ruce neméně slavný meč Tizonu. Jak ale zemřel? O tom se už více než 900 let vedou vášnivé diskuze.
Narodil se v roce 1043 v malé kastilské vesnici. Tehdy zuřily ve Španělsku líté boje mezi křesťany a Maury. Španělé se snažili v takzvané reconquistě vyrvat Arabům území okupovaná muslimy už od 8. století. V čele stáli vládcové křesťanských království Kastilie, Galicie, Leonu, Navarry a Aragonu – těm se podařilo zastavit postup Arabů. Jenomže každý z tehdejších španělských králů se toužil do historie zapsat jako přemožitel Maurů, proto nebojoval jen proti nim, ale i proti svým křesťanským spojencům.
Rodrigova rodina patřila k místní šlechtě a rodiče poslali syna na vychování ke dvoru kastilského krále Ferdinanda, kde se seznámil s princem Sanchem. Ten také zdědil v roce 1055 po otci kastilský trůn. Poté udělal z mladého provinčního šlechtice Rodriga královského praporečníka. Bohužel se Sancho dostal do sporu s bratrem Alfonsem a v roce 1072 byl zavražděn. Jeho vrah byl sice potrestán, mezi lidmi se ale šuškalo, že skutečným osnovatelem vraždy byl Alfons, který se nakonec pod jménem Alfonso VI. zmocnil vlády nad Kastilií i nad částmi Leonu a Galicie.
V královských službách dlouho nevydržel
Rodrigo se přesto zařadil do nejužšího kruhu Alfonsových rytířů, král mu našel dokonce nevěstu, jíž byla Jimena, dcera hraběte z Ovieda, a daroval mu rozsáhlé polnosti. Tak by bylo vše v pořádku – jenže to by se nikdy nestal Rodrigo španělským hrdinou. Roku 1081 totiž královu přízeň ztratil. Příčinu sporu ovšem neznáme – snad byl příliš ctižádostivý. Každopádně zahájil Rodrigo po propuštění z královských služeb novou kapitolu svého života.
V muslimských službách dostal svoji přezdívku
Jeho novým zaměstnavatelem se stal Moktádir, maurský vládce Zaragozy, po jeho smrti pak vstoupil do služeb jeho syna Mutamina a v čele jeho armády, složené z elitních arabských žoldnéřů, táhl od vítězství k vítězství.
V roce 1082 se mu podařilo v boji o Valencii zajmout barcelonského hraběte Raimunda Berenguera II. a jeho úcta v očích Arabů ještě stoupla. Maurové mu začali říkat na základě arabského slova „sajíd (pán)“ čestným titulem El Cid.
Křesťanští Španělé neměli El Cidovi jeho působení v muslimských službách za zlé, byli si vědomi, že jako vyhnanec neměl příliš na výběr.
Vrátil se do vojska křesťanů
Ovšem zpráva o návratu El Cida zpět ke kastilskému dvoru v roce 1086 zapůsobila jako blesk z čistého nebe. Španělští Arabové si pozvali do země Almorávidy, obávané bojovníky, kteří jim měli pomoci v boji. Přeplavili se přes Gibraltarskou úžinu a začali vítězit nad královským vojskem. I proto se Alfonso rozhodl získat El Cida zpět do svých služeb. Odměnou mu měla být kontrola nad veškerým územím ovládaným dosud Araby. A tak úspěšný vojevůdce opět vytáhl do boje.
Na vlastní pěst válčil nejúspěšněji
Pak se ovšem s Alfonsem opět rozhádali a El Cid, kterého podporovali zkušení žoldnéři, začal válčit na vlastní pěst. Zaměřil se na Valencii. Zde oficiálně vládl Alfonsův vazal al-Quadir, toho však brzy Arabové zavraždili. Začaly boje, kterým velel Rodrigo proti Almorávidům a vykonal činy, které z něj udělaly legendu. Valencii obsazenou muslimy obléhal 19 měsíců, v červnu 1094 se mu podařilo prorazit obranné linie protivníka a donutit arabské okupanty města k ústupu.
Získal titul „Seňor de Valencia“ a funkci nejvyššího soudce města. Získal si pověst nejen vynikajícího muslimského, ale i křesťanského vojevůdce.
Zemřel 10. července 1099 a celé Španělské truchlilo. Co však bylo příčinou jeho smrti? Pravděpodobně zemřel doma v posteli, ale protože se to pro bojovníka El Cidova formátu příliš nehodí, zrodila se řada jiných verzí jeho smrti.
O Rodrigovi byly napsány tucty prací, nejstarším dochovaným rukopisem je Cantar de Mío Cid (Píseň o Cidovi). Zachovává realistický pohled, ale nedrží se přesně historické pravdy.
O tomto muži byla také natočena řada filmů, zřejmě nejznámější vznikl v roce 1961 v Hollywoodu a titulní roli hrál americký herec Charlton Heston. Role Jimeny byla svěřena Sophii Lorenové.
