ČESKO – Látky HHC vzbudily v Česku poměrně velký rozruch v souvislosti s gumovými medvídky, jimiž (potažmo HHC) se mnozí nevědomky předávkovali. Tyto případy a tlak veřejnost pak vedly zákonodárce k tomu, aby učinili rychlá opatření. Látky HHC a kanabinoidy byly tedy „dočasně“ zakázány, přičemž situaci měla vyřešit chystaná novela zákona regulující mj. nakládání s tzv. psychomodulačními látkami s nízkým rizikem (což je kategorie, do níž HHC spadá). Jenže příprava novely se protáhla a řada potřebných věcí není hotová. Proto chtělo ministerstvo zdravotnictví přistoupit k zákazu HHC a kanabinoidů „na neurčito“. Nakonec se ale ministr Vlastimil Válek (TOP09) rozhodl pro jiné řešení.
Problémy se zákonem
Od ledna 2025 má nabýt účinnosti novela regulující psychomodulační látky s nízkým rizikem. Jelikož ale nebyly dopracovány doprovodné předpisy, není příliš jasné, jaký vývoj bude následovat. Dle slov Martina Kuchaře, odborníka z VŠCHT, který se na přípravě zmiňované legislativy v odborné rovině podílí, jsou součástí zákona prováděcí vyhlášky a nařízení vlády. Tyto dokumenty ale nejsou dopracovány. Právě z toho důvodu chtělo ministerstvo zdravotnictví vyřešit situaci plošným, univerzálním a časově neohraničeným zákazem. Vedle HHC pak ministerstvo chtělo zakázat také velké množství látek ze skupiny opiátů, které jsou velmi nebezpečné a silné, a také syntetické kanabinoidy, které jsou ale výrazně potentnější než HHC.
Proti časově neohraničenému zákazu se ale vymezili mnozí odborníci, dle nichž takový přístup ničemu nepomůže, ba naopak. Obávali se nejen toho, že zákaz bude nakonec trvalý, ale také v dané souvislosti varovali před rozšířením dalších látek, potažmo celého černého trhu. Válek nakonec včera oznámil, že k takovému kroku nepřistoupí – navrhnul v souvislosti s HHC vznik nového seznamu látek, jejichž držení však nebude trestné, a další projednávání problematiky, a to již příští týden.
Co schází?
Faktem přitom je, že připravovaná legislativa je stále nekompletní. „Prováděcí předpisy by měly řešit seznamy, tedy zařazení psychoaktivních a psychomodulačních látek, ale také správnou výrobní praxi a podmínky, za jakých budou uváděny na trh, stejně jako jejich možnou kontaminaci kvalitu/jakost,“ shrnul Kuchař. Stejně tak není stále zhotoveno hodnocení rizik, které musí být připraveno pro každou jednotlivou látku, která na seznam těch s psychomodulačním účinkem má být zařazena. „Tato rizika se hodnotí z hlediska farmakologických vlastností, toxicity, terapeutického indexu, hodnotí se i společenská rizika,“ doplnil.
Proč je třeba regulace?
Jak ukázaly již zmiňované nedávné případy předávkování, hlavním rizikem souvisejícím s HHC je v pojednávaném kontextu neznalost. Lidé neumí posoudit, co je vysoká, či nízká dávka – problémem pak je, že na některých výrobcích související informace ani nebyly uvedeny. Proto se tedy ozývají hlasy volající po dalších regulacích. Na druhou stranu – problémem je, že ad hoc (a horkou jehlou) šité regulace v konečném důsledku stejně smysl nemají. Prodejci je umí obejít a velmi rychle tvoří další nové syntetické varianty – deriváty, na něž původní regulace nemyslí. Nakolik tedy pomůže novela zákona (i v případě, že bude adekvátně dokončena), ukáže až čas.
