V průběhu stále razantněji se rozšiřujícího spiritismu se na konci 19. a počátku 20. století dosti často objevovala samozvaná „média“, která toužila získat bohatství a uznání různými manipulacemi. Není divu, že se tato skutečnost odrazila na zvýšené aktivitě kriticky naladěných vědců, kteří se pokoušeli dostat takovým osobám na kobylku.
Případ paní M.
Psal se konec 19. století. Doktor Chovrin, přednosta Psychiatrické léčebny v Tambově v Rusku, rozhodně nebyl lehkomyslný či snadno ovlivnitelný člověk. Přestože mu byla zpočátku cizí představa jakéhokoliv jasnozření, vděčíme mu za mnohé, co o tomto paranormálním úkazu víme. Na počátku byla náhoda. Chovrin šel předat dopis, který přišel ranní poštou, jedné pacientce. Chvíli rozmlouvali o nepodstatných věcech. Svobodná paní M., tehdy dvaatřicetiletá učitelka ve šlechtické rodině, se u něj léčila už déle než rok. Trpěla úplnou necitlivostí celé levé poloviny těla. Na levé oko neviděla, na levé ucho neslyšela – příčina jevu však nebyla známa.
Během jejich hovoru se jí znenadání změnil výraz obličeje a její téměř rozpustilé veselí se změnilo najednou v nevýslovný smutek. Pověděla doktoru Chovrinovi, že jí přinesl špatné zprávy, jelikož jí sestra píše, že její malá neteř zemřela. Doktor si však všiml, že paní M. drží dosud dopis v rukou nerozlepený. Vzal jí ho soucitně z rukou, roztrhl obálku a přelétl očima řádky. Jeho pacientka měla pravdu – a tak u ní objevil záhadnou schopnost číst zalepené dopisy.
Série pokusů
Nejprve jej napadlo, že se dozvěděla o smrti neteře už dříve. Když po celé věci pátral a zjistil, že takové podezření je neoprávněné, předpokládal, že tu mohla zapůsobit ryzí náhoda. Rozhodl se celou záležitost ověřit.
Pro první řadu pokusů si přizval kromě jiných odborníků i vedoucího pošt a telegrafů jménem Stragonov. Právě tento muž pak poslal do Tambova jeden z prvních „úkolů“. Na zdvojený arch dopisního papíru napsal: „Na světě existují skutečnosti, o nichž si mudrci nechávají jen zdát.“ Kolem celé věci byla přijata četná bezpečnostního opatření, dopis byl zapečetěn a tak dále. Stragonova testovací zásilka dorazila do Tambova v dubnu 1893. Tři dny nato poskytla paní M. své „řešení“. Znění nebylo doslovné:“ Existují skutečnosti, o nichž si ani nedáváme snít.“
První pokusy tak nedopadly jednoznačně. Paní M. tvrdila, že ji ruší přítomnost kontrolujících osob. Postupně se ale „vytrénovala“, takže svou podivuhodnou schopnost dokázala předvádět i za nepřetržitého pozorování dalšími osobami. Od jedné seance ke druhé se obsah dopisu, který paní M. „nazírala“, stále více konkretizoval. K tomu, aby byla vyloučena telepatie, zadávaly jí úkoly různé, na sobě nezávislé osoby. Kupříkladu jeden člověk napsal několik vět, další zase několik a další zase, jiný potom z mnoha dopisů vybral jeden, který neotevřený poslal do Tambova.
Jasnozření
Chovrina přesto neustále pronásledovaly pochybnosti. Z vědeckého hlediska prostě nemohlo něco takového jako jasnozření existovat. Po čtení dopisů v uzavřených obálkách přistoupil k pokusům s barevnými papírky v uzavřených krabicích. Paní M. správně charakterizovala i barvu jednotlivých lístků. Všechny pokusy, ať byly seberafinovanější, svědčily o tom, že je obdařena zvláštními schopnostmi. Dnes se to nazývá kryptoskopie – prostorové jasnozření.
