Gynekologicko-porodnické oddělení Klaudiánovy nemocnice dnes sídlí ve starší budově v ulici Boženy Němcové. Ačkoliv je tato budova nevyhovující a v plánu je stavba nové porodnice, je zde ženám poskytována péče na výborné úrovni. Více o porodnici i gynekologii v rozhovoru prozradila zástupkyně primáře MUDr. Kateřina Cardová.
Změnilo se v posledních letech porodnictví?
Ano, změnilo. Je to velmi starý obor a ty největší revoluce už má asi za sebou, ale poslední roky jsou především ve znamení rozvoje diagnostiky v těhotenství a objevují se i možnosti léčby u ještě nenarozeného plodu v děloze. Mění se také právní prostředí, v jakém pracujeme, ale to by bylo na dlouhý rozhovor. A rozhodně se mění přístup k pacientkám a jejich přáním. Dobré je, že současně s rozvojem moderní medicíny dochází v porodnictví i k takovému návratu ke kořenům.
V čem tento návrat spočívá?
Například se s pokorou vracíme k tomu, že dítě patří především k mamince, a to ideálně ihned po porodu. Což dodržujeme i u nás, pokud to zdravotní stav obou dovolí. Dnes tomu říkáme bonding (sblížení, vazba), tedy nepřerušovaný pobyt novorozence u maminky na břiše, eventuálně i u otce, pokud není matka po porodu zcela v kondici. Samozřejmě ale záleží i na tom, zda si rodiče takový kontakt přejí a je jim příjemný.
Největší změnu tedy vnímáte v přístupu k vašim pacientkám?
Ano, přístup je zcela jiný. Zjednodušeně řečeno k nám chodí do porodnice zdravé ženy, u kterých se předpokládá, že zdravé také odejdou a odnesou si domů zdravé miminko. Generace lékařů před námi vypracovaly české porodnictví na špičkovou úroveň, v porovnání se zbytkem světa, a veřejnost tuto skutečnost podvědomě vnímá. Jakýkoliv neúspěch v těhotenství nebo při porodu je tak automaticky dáván na vrub pochybení zdravotníků nebo nemocnice. V lidském životě se ale bohužel tragédie dějí. Čím déle v oboru pracuji, tím více si uvědomuji, že zdaleka nedokážeme odhalit a ovlivnit všechno. Pocit či přání těhotné tak mohou být ty zásadní okamžiky v rozhodování o dalším postupu. Celkově vnímám pozitivně postupné změny oproti minulému století, kdy byla nemocnice nedobytně uzavřena, člověk se tam tak nějak ztratil a jeho blízcí k němu neměli přístup. V tuto chvíli nám to přijde nemyslitelné, rodina je v klíčových okamžicích života důležitá.
Dá se tedy předpokládat nějaký další vývoj porodnictví? V mediích se o tom dnes hodně diskutuje…
Moje přání je, a to se netýká jen porodnictví, aby každá diagnostika a léčba byla dialogem mezi pacientem a lékařem. Vítám, pokud se lidé cítí být zodpovědní za své zdraví, za svůj porod, za umírání své i svých blízkých. Lékař by měl být pouze průvodcem a partnerem, který může rozhodnutí pacienta ovlivnit svou zkušeností a schopností získat si důvěru. Je to ale můj osobní názor.
Některé ženy si k porodu nosí seznam přání, je to běžné i u vás?
Ano, ale ony speciální požadavky nebývají až na výjimky nijak speciální. Spíše vyjadřují obavy ženy, která si vybrala porodnici jako místo, kde chce porodit své dítě. Což je mimochodem moc dobře, porod v porodnici považujeme za nejbezpečnější. Ženy mohou mít ale obavy ze ztráty intimity, bojí se, že se s nimi bude dít něco, o čem nebudou moci spolurozhodovat, přejí si mít u sebe své nejbližší. Je v našem zájmu, aby se naše rodičky cítily bezpečně i v tomto směru. Standardem je, že každá žena rodí samostatně ve svém porodním pokoji, kam si může přivést partnera, jakoukoliv jinou blízkou osobu nebo dulu.
Samozřejmostí je konzultace všech postupů přímo s rodičkou. Své priority a obavy je možno vyjádřit i pomocí tzv. porodního přání. To může být písemné nebo ústní, může být konzultováno v těhotenské poradně nebo formou domluvy s personálem při příjmu do porodnice. Své porodní přání je také možno předem zaslat ke konzultaci na email porodnicemb@gmail.com. Tato porodní přání určitě neodmítáme, někdy nám dokonce otvírají nové obzory. Pravidelně se také s porodními asistentkami a zástupci dětského oddělení účastníme různých besed a setkání. Ty jsou dobrou zpětnou vazbou a my se díky kontaktu s našimi klientkami můžeme dále rozvíjet.
Pro nás je jednoznačně prioritou zdravá matka a dítě. Troufám si říct, že s většinou pacientek v tom najdeme společnou cestu. Já jsem za svých třináct let v porodnictví zažila jen opravdu málo vyhrocených, komunikačně neřešitelných situací. Konflikt v nemoci nebo u porodu je vždycky špatně. Zároveň nemohu ale vynechat to, že jsme zdravotnické zařízení, které má svá organizační, hygienická a technická pravidla a omezení, a proto je ideální, pokud onen tolik citovaný respekt vychází i ze strany pacientek.
Plánuje tedy naše porodnice nějaký další krok v této „modernizaci porodnictví“?
Samozřejmě největší změnou by byla stavba nové porodnice. Stávající budova je bezesporu zastaralá a nevyhovující, ale i v těchto podmínkách se snažíme zvelebovat naše prostředí tak, abychom alespoň dílčími rekonstrukcemi mohli nabídnout příjemné prostředí. Přijďte se podívat, za poslední roky se udělala spousta práce.
Rozhodně bychom chtěli více podpořit osvětu před porodem, aby měly těhotné ženy představu, co nabízíme. Je to například i otázka většího rozšíření bondingu, který někdy naráží na organizační problémy oddělení a často pak na nízké povědomí budoucích maminek. Měly by vědět, že je opravdu možné si miminko po narození nechat u sebe a potřebná vyšetření doplnit s krátkým odstupem.
Moc hrdá jsem na fungování laktační poradny, která je sice celá postavená na ochotě vrchní sestry a našich porodních asistentek, ale už dokázala vyřešit nemálo problémů s kojením. Existují i kojící schůzky pro maminky těsně po porodu, které organizuje novorozenecké oddělení. Podrobně se s možnostmi a nabídkou mohou ženy seznámit například na předporodních kurzech nebo na webových stránkách nemocnice, kde je celá sekce informací právě pro těhotné.
Umíme v Mladé Boleslavi poskytnou kompletní péči?
Neumíme. Jsme nemocnice krajského formátu a zabýváme se standardní gynekologicko – porodnickou péčí. Ale veškeré metody diagnostiky a léčby jsou pro naše pacientky dostupné díky kontaktům, které máme s klinickými pracovišti po celé zemi. A to se netýká jen porodnice, ale i onkogynekologie, urogynekologie a ostatních oborů.
Součástí vašeho oddělení je gynekologie. Představte nám, prosím, tuto část.
Gynekologie je operačním oborem, to znamená, že většinu našich pacientek tvoří ženy absolvující nějaký výkon, většinou plánovaný. Trendem současné doby jsou krátké doby hospitalizací po gynekologických operacích, pobyt v nemocnici trvá standardně jeden až čtyři dny dle závažnosti operace. Součástí našeho oddělení je samozřejmě také péče o pacientky s akutními obtížemi. Ty přicházejí přímo na naši ambulanci, nikoliv přes centrální příjem pacientů.
V gynekologické operativě jsou v souladu s celosvětovým trendem na prvním místě laparoskopie. Kromě císařských řezů je otevřených operací minimum. Pochlubit se můžeme také péčí o urogynekologické pacientky. To jsou ženy trpící inkontinencí moči nebo sestupem dělohy a poševních stěn, což je může velmi poznamenat v jejich osobním a pracovním životě. Nabízíme odborné vyšetření a následnou léčbu, ať už operační nebo pomocí léků. Pod vedením našeho pana primáře provádí kolegové velké množství pokročilých urogynekologických operací, které nejsou v nemocnicích našeho formátu úplně standardem.
V této problematice se také nabízí spolupráce s rehabilitačním oddělením…
Přístup je u každého lékaře jiný, někdo tomu přikládá větší váhu, někdo ne. Ale jednoznačně chceme v tomto směru spolupráci s rehabilitačním oddělením prohloubit.
Na řadě oddělení naší nemocnice slýcháváme, že k řadě problémů přispívá špatný životní styl. Platí to i v případě gynekologie?
Určitě ano. Je to otázka obezity, špatných stravovacích návyků a sedavého způsobu života. Setkáváme se s pánevními bolestmi, které nemají žádný podklad v gynekologických orgánech a mohou souviset s postavením pánve, kyčelních kloubů nebo kostrče. Právě proto je spolupráce s rehabilitačním oddělením významná, protože řadě žen může rehabilitace pomoci, ať už současně s operací, nebo dokonce bez ní. Skloňovaným fenoménem poslední doby je vyšší věk rodiček, který také souvisí s životním stylem a který s sebou nese vyšší procento komplikací v těhotenství i u porodu, nárůst frekvence císařských řezů a podobně.
Čím se v současnosti zabýváte kromě porodnictví?
V naší péči máme také pacientky se zhoubnými nádory. Na našem oddělení provedeme potřebná prvotní vyšetření. Případná operace a další léčba pak proběhne v onkogynekologickém centru. Pokud se stane, že léčba není úspěšná, například proto, že byl nádor diagnostikován příliš pozdě, setkáváme se s těmito pacientkami i v závěrečné fázi jejich života. Ať už si vyberou domácí prostředí nebo zůstávají v nemocnici za přítomnosti rodinných příslušníků, dokážeme jim být nablízku. Osobně mi velmi záleží na tom, aby byla neomezená a málo rušená přítomnost rodiny u umírající pacientky samozřejmostí. Péče o pacienty se závažným, neléčitelným onemocněním je velmi důležitým, ale trochu opomíjeným, a ne příliš populárním oborem medicíny. Proto jsem se rozhodla se mu v rámci naší specializace věnovat. Jak se v paliativní medicíně postupně orientuji, nacházím více a více podobností s porodnictvím. Potřeba citlivé komunikace, kontakt s rodinou, respektování přání a tolerance odlišností jsou hlavními styčnými body.