V mnoha kulturních společenstvích jsou prameny, studánky a vodopády považovány za zdroj sladkovodních vod pocházejících z podzemního nadpřirozeného světa. Studánky a prameny jsou pak často prohlašovány za duchovní lůno Země a je jim připisována schopnost léčit, poskytovat moudrost a plnit přání.
Mýty a legendy
V Bathu v Anglii našli archeologové stovky „posvátných tabulek“ na dně studní zasvěcených římské bohyni moudrosti Sulis-Minervě, která byla uctívána i na britských ostrovech.
V symbolických představách indiánů kmene Zuňi z jihozápadu Ameriky jsou prameny přirovnávány k běžcům spojujícím studně se vzdáleným oceánem. Podle jejich mýtů se národ Denního světla, z něhož pochází první lidé, vynořil na tento svět z pramenitých vod podzemního světa.
Indiáni kmene Tsimshia na severozápadním pobřeží Ameriky popisují mýtus, jak přišlo na svět světlo. Havran jako světlonoš se proměnil v list na hladině pramene, ze kterého se napila dcera náčelníka nebes. Spolkla tento list a otěhotněla a dala tak zrod Havranovi v jeho lidské podobě.
Symbol plození i vstup do podsvětí
Prameny a studánky jsou také často symbolem lásky, sexuality a plození. Všude ve světě jsou posvátné studánky považovány za místo, kde mohou neplodné ženy získat zpět svou fertilitu.
Na druhé straně, protože studánky a prameny se většinou přirovnávají ke vstupům do podsvětí, jsou také často považovány za zvláště nebezpečná místa. Podle starověkých irských mýtů se rek Diarmaid dostal do křížku s mocným kouzelníkem uvnitř jedné z nich. Propadl se až do jejích hlubin a vynořil se v nadpřirozeném světě, kde se střetl s dalšími protivníky.
Posvátná místa
V Irsku je uctívána významná skupina posvátných studánek, kupříkladu studna Jiného světa v Seghais, která je považována za pramen dvou velkých řek Boyne a Shannon. Mýty vyprávějí o krásce, která pramen chránila. O její přízeň se ucházeli četní vojevůdci. Symbolický sexuální akt byl charakterizován napitím z pramene, který zároveň obdařoval moudrostí.
Posvátné studánky se nacházejí i ve Walesu, některé s léčebnými účinky, jiné jako modlitební místa – ostatně stejně jako u nás. Příkladem těch druhých může být pramen svatého Aeliana v Llanelian yn Rhos, jehož kult byl uctíván v 19. století. Názvy obětí jsou vyryty v břidlicových tabulkách nebo vepsány do pergamenu, uloženém v olověné skříňce, ležící uvnitř studánky. Studánka je tak vlastně obdobou římských studní v Bathu.
Věčné mládí
Hledání fontány či pramene, který poskytuje věčné mládí, patří též ke klasickým mýtům. Indiáni kmene Kojotů ze Severní Ameriky připomínají, jak Stvořitel vdechl člověčenství do bytostí a poté si přizval dva luňáky, aby postavili žebřík do nebes. Nařídil jim, aby nahoře zřídili dva prameny, jeden k napájení poutníků, druhý pro jejich očistu. Jakmile se stará osoba dostane na vrchol, napije se z těchto pramenů a její mládí bude obnoveno. Luňáci se dali do práce, ale jeden šibal z kmene Kojotů jim připomněl, že lidé neustále polezou sem a nebudou hledat přátelství a rodinný život. Luňáci pochopili, že má pravdu, a raději svoji práci zničili.
