Zřícenina hradu, dříve nazývaného i Vrábník či Vrabín, se nachází na impozantním skalním útvaru nad údolím Rychnovského potoka v Českém středohoří jižně od Děčína. Z vrcholu je nádherný výhled do labského údolí i na okolní skalní vrchy a hřbety. Na místě je však opatrnost, hrad je obtížně přístupný.
Historie
Hradní historie není bohužel nějak závratně dlouhá. Jeho zakladateli byli na konci 14. století pravděpodobně vladykové z Těchlovic, z té doby je archeologicky doloženo osídlení, ač první zmínku nalezneme roku 1403, kdy je zmiňován Ješek z Těchlovic. Od roku 1415 byl majetkem Vartenberků, kteří jej koupili, avšak nesídlili tu. Už v roce 1425 je uváděn v držení Mikuláše z Lobkovic, o dva roky později zas již patřil Anežce ze Šternberka. Za válek s lužickým Šestiměstím byl hrad dobyt a vypálen, to se stalo zřejmě roku 1444. Byl posléze obnoven, ale počátkem 16. století opuštěn – snad kvůli své extrémně špatné dostupnosti. Zbytky hradu jsou však chráněny jako kulturní památka, kopec samotný byl vyhlášen jako přírodní rezervace.
Při pohledu na zříceninu hradu nás může napadnout, kolik strašlivého úsilí asi stála stavba hradu na tak nebezpečném a jak již bylo zmíněno, špatně dostupném místě. To činí stavbu až poněkud neobvyklou.
Pověsti
Hrad tak na pohled tajemný má pochopitelně i svá strašidla. Jeden duch je spojen s příběhem hradní paní, která zde zahynula krutou smrtí.
Už si ani nepamatujeme, kdy to bylo, někdy před staletími, kdy zemi sužovaly války. V jedné z nich zahynul hradní pán z Vrabince a jeho žena zůstala na hradě sama pouze s pár sloužícími. Zemi dál drancovala vojska a jedna skupina vojáků si nakonec troufla i na nepřístupný hrad. Obránci byli stateční, ale bylo jich poskrovnu, a tak se vojákům podařilo hrad dobýt. Všechny obyvatele povraždili.
Hradní paní spoutali a vhodili do temné kobky. Měla zde zahynout ještě krutěji, neboť nepřátelé hrad podpálili. Nemůžeme již vědět, jestli paní čekala nějakou pomoc, na hrad se každopádně nikdo neodvážil a ona ve svém vězení zahynula.
Po nějakém čase se začal v rozbořeném a vypáleném hradě zjevovat její duch. Právě na Vánoce ji lidé poprvé spatřili. Byla to bílá třesoucí se postava, ve tváři výraz hrozného děsu a procházela se kolem trosek svého bývalého domova. Od té doby se tu zjevuje každý rok právě na Vánoce, bloudí zříceninou a úpí smutkem.
Dalším přízrakem má být duch rytíře Damiána, někdejšího správce hradu. Ten žil na hradě se třemi dcerami. Jednou spatřil nad věží poletovat hejno havranů. To tehdy nebylo považováno za příliš dobré znamení a taky ouha – brzy se před hradem objevili nepřátelé. Vedli je páni ze Střekova, tehdy známí lapkové. Požadovali od rytíře jeho dcery, avšak ten se vzepřel, nechtěl, aby si jeho děvčata brala loupežníky, a ti přísahali pomstu. Nejprve odtáhli, ale byl to jen manévr ke zmatení rytíře, protože se ukryli v blízkém lese. A v noci zkrátka hrad dobyli. Opět povraždili jeho obyvatele a hrad zapálili. Od té doby tu straší rytířův duch, provázen hejnem havranů.
Povšimněme si prosím, že pověsti hradu jsou spojeny s ohněm. Je faktem, že k ohni se dobyvatelé často uchylovali, ovšem zde se i odborní badatelé shodují v tom, že hrad zachvátil prudký požár, a to znamenalo jeho konec…
