Australské městečko Junee v Novém Jižním Walesu bylo zapadlým místem. V 1. polovině 19. století zde ale byla postavena železniční stanice a vše se změnilo.
Z hotelu krásný statek
Město vzkvétalo, proudily sem davy lidí, kteří se tu začali usazovat. Tehdy farmář William Crawley dostal dobrý nápad. V roce 1884 postavil nedaleko stanice honosný hotel pro cestující. Nápad měl úspěch – z farmáře se brzy stal bohatý člověk. Se svou manželkou Elizabeth a sedmi dětmi si žili spokojeně, mohl dokonce poslat děti na školy.
Jednoho dne měl pocit, že již vydělal dost a hotel začal přestavovat na statek, vrátil se tak vlastně k původnímu povolání. Velká viktoriánská farma dostala název Monte Cristo. Statek měl dokonce vlastní taneční sál, ten byl však později předělán na dům pro služebnictvo.
Je zajímavé, že Crawley oproti některým ostatním zbohatlíkům nijak nezpychnul. Svým charitativním konáním se z něj stal ve městě velmi váženým občanem – tato pohádka však skončila jeho náhlou smrtí roku 1910,prý otrava krve. Od té doby jako by statek někdo proklel.
Z milé ženy žena krutá
Jeho milovaná žena Elizabeth se po smrti svého manžela změnila. Přežila jej o 23 let, kdy údajně opustila dům pouze dvakrát, tak moc se stáhla z veřejného života. Dokonce nechala sklad na statku přestavět na kapli, kde dlouhé hodiny trávila v modlitbách. Možná byste očekávali, že takto zbožná žena bude dál pokračovat v pomoci lidem, jak to dělával manžel – ale nebylo tomu tak. Podle všeho se z ní stala zlostná ženština, nemilosrdná vůči služebnictvu, které od ní muselo snášet nejednou ponižování i jiné týrání. Proč se tak změnila a zač se tak úpěnlivě modlila?
Nešťastné události
Jedna ze služebných otěhotněla, z čehož měla prý sama velkou radost – přesto spáchala sebevraždu skokem z balkonu statku, což si nikdo nedovedl vysvětlit. Nezůstalo ovšem u této jediné tragédie, která se na statku Monte Cristo odehrála. Všechny další vypadají jako nešťastné náhody – jedna ze služek zemřela při porodu, jiné vypadlo dítě na schodech a zemřelo – později vyprávěla, že jí ho z náručí vytrhla jakási síla. V kůlně zase uhořel mladý sluha.
Ve městě se tiše povídalo, že ve sklepě statku je připoután na řetězu mentálně postižený syn hospodyně, který měl kdysi zmizet a již ho nikdy nikdo neviděl. Zkrátka od smrti pána se tu odehrávaly samé podivné věci.
V roce 1933 Elizabeth zemřela, prý na protržené slepé střevo – a prokletí jakoby vymizelo. Děti se vrátily na statek, nic děsivého či podivného už nikdo nezažil.
Jak je možné, že tyto hrůzné události začaly smrtí statkáře a skončily smrtí jeho ženy? Povídalo se leccos. Třeba to, že se v kapli nemodlila, ale přivolávala kletby. Navíc – z milé ženy se stala žena zlá, nebyla to tedy její skutečná povaha? A konečně – nebyla i smrt jejího muže podezřelá?
