RAKOVNÍK – Řevničov, malé město na Rakovnicku, se stalo scénou pro další bitvu ohledně výstavby větrných elektráren u nás. Plánovaný projekt zahrnuje stavbu nejvyšší větrné elektrárny v Česku. S výškou téměř 250 metrů by o 30 metrů překonala Žižkovský vysílač v Praze. Krajinný ráz by se výrazně změnil, což vzbudilo obavy místních obyvatel.
Petici následuje anketa
Na jaře odmítli stavby tří 150 metrů vysokých větrných elektráren v Olešné na Rakovnicku. V Řevničově proběhne ohledně plánovaného „větrníku“ nyní anketa. Hlasovací lístky lidé dostanou do svých domovních schránek v nejbližších dnech. Výsledky se oznámí začátkem září.
Už nyní ale někteří obyvatelé vyjadřují svůj nesouhlas s výstavbou větrné elektrárny u Řevničova prostřednictvím protestní petice. Shromáždila už přes tři stovky podpisů. Ale to je pouze začátek, neboť o konečném verdiktu bude rozhodovat i politická debata.
Příležitost, nebo riziko pro obec?
Skupina meridian Nová Energie, která působí i v dalších evropských zemích, hodnotí investici do větrné elektrárny v Řevničově na 200 milionů korun. Obci nabízí finanční kompenzace za provoz elektrárny a pronájem přístupových cest, což by mohlo přinést významný příjem. V příštích dvaceti letech se jedná o 14,4 milionu korun. Přestože tyto peníze by obci pomohly, řevničovský starosta Dominik Petráček uvedl, že pro chod obce nejsou nezbytné. Hrozí však, že při nesouhlasu s výstavbou může elektrárna stejně vzniknout, jen bez benefitu pro obec. „Je třeba si také uvědomit, že nerozhodneme o tom, zda větrná elektrárna v našem katastru bude, nebo ne. Investor ji plánuje na soukromých pozemcích a obec je v tomto případě pouze účastníkem řízení, který se k záměru jen vyjadřuje,“ upozornil Petráček.
Hlas proti: Cizorodý krajinotvorný prvek
Petice proti výstavbě větrné elektrárny zmiňuje řadu důvodů, proč jí nestavět. Jedním z nich je, že by větrník převyšoval vrchol nedalekého kopce Louštín, což by narušilo krajinný ráz území území mezi přírodním parkem Džbán a chráněnou krajinnou oblastí Křivoklátsko. Protestující také poukazují na možný negativní dopad na ceny nemovitostí a životní prostředí. Mezi další argumenty proti patří blízkost obytné zástavby nejen v Řevničově, ale i v sousedních Krušovicích. Ani nabídnutá kompenzace ze strany investora není podle autorů petice dostatečná.
Hlas pro: Potřeba čisté energie a ekonomika
Nicméně, musíme vzít v úvahu také argumenty pro stavbu elektrárny. Větrné elektrárny přinášejí čistou energii za stálou cenu, znamenají minimální zábor půdy, nevznikají žádné emise, odpad ani odpadní voda. Navíc snižují závislost Česka na dovozu energií. Finanční kompenzace může přinést obci Řevničov a jejím obyvatelům značný příjem.
Reálná zkušenost z Kladenska
Velkou větrnou elektrárnou mají ve středních Čechách ve vesnicí Pchery severně od Kladna již od roku 2008. Obyvatelé Pcher měli před výstavbou také různé obavy. Nyní už zde větrníky tématem nejsou. Lidé si zvykli. Pomalu se staly součástí života obce. „Naše vrtule jsou dominantou Pcher,“ říká v rozhovoru pro ekonews starostka obce Pchery Kateřina Mahovská.
Při jednání o stavbě je podle starostky hlavní určit, jak daleko budou vrtule od nejbližšího domu. „Pokud podobné větrné elektrárny vzniknou dostatečně daleko od sídel, tak to život lidí příliš neovlivňuje. Bližší elektrárna je problematičtější. „Na část obce při východu slunce hází stroboskopický efekt, takže lidem ráno u snídaně běhají stíny po zahradě. Světelný efekt netrvá naštěstí příliš dlouho.“ Zmiňuje i slyšitelnost otáčení vrtulí. „Zní to podobně, jako když má člověk doma puštěný větrák. Nejde o nic hrozného. Přesto je potřeba říct, že elektrárny nějaký dopad mají.“
Vrtule podle starostky do krajiny zasahují. „Jsme ale civilizace, která s technikou žije. Říct, že to není hezké, je podle mě hloupost. Větrné elektrárny jsou v celé západní Evropě běžnou součástí krajiny.“
Budoucnost větrné energetiky
Další příběh rakovnického „větrníku“ v Řevničově ukazuje, jak náročné může být vyvážení potřeby udržitelné energetiky a respektu k místní krajině a kultuře. Nejvyšší větrná elektrárna v České republice by bezesporu představovala velký krok směrem k plnění ambiciózních cílů udržitelné energetiky stanovených Evropskou unií. Ale to neznamená, že by měla být postavena za každou cenu.
Nabízí se otázka, zda lze najít řešení, které by vyhovovalo všem zúčastněným stranám. Může být kompenzační balíček pro obec dostatečně lákavý, aby přesvědčil místní obyvatele o výhodách projektu? Je možné navrhnout větrnou elektrárnu tak, aby minimalizovala negativní dopady na krajinu a životní prostředí? Není pochyb, že potřebujeme více čisté a obnovitelné energie, ale tato debata ukazuje, že dosažení konsensu může být složité.
Důležitý kontext
Zelená energetika v České republice za posledních 10 let stagnovala a podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny dosahuje pouze 15 procent. V porovnání s průměrnou úrovní v EU, která činí 38 procent, je to málo. Zatímco v Česku je něco přes dva gigawatty solární energie a 340 MW větrné energie, cílem nové unijní dohody je zvýšit podíl obnovitelných zdrojů na výrobě elektřiny na 42,5 procenta do roku 2030.
Oslabená role obcí
Pro dosažení tohoto cíle je klíčová novela energetického zákona označovaná jako lex OZE I. Tento zákon řadí větrné i fotovoltaické elektrárny s výkonem nad jeden megawatt mezi veřejnou technickou infrastrukturu. To znamená, že investoři už nemusí žádat o změnu územního plánu, pokud je umístí v nezastavěném území obce.
Zelený byznys
Podle studie společnosti Deloitte jsou k dispozici dostatečné finanční zdroje pro navýšení zeleného výkonu. Modernizační fond, který shromažďuje peníze z prodeje emisních povolenek, má až do roku 2030 k dispozici minimálně 200 miliard korun na stavbu solárních parků a větrníků. Po roce 2024 by měly jít prostředky z prodeje povolenek výhradně na dekarbonizaci.
Překážky pro investory
Jedním z problémů, se kterými se obnovitelná energetika v ČR potýká, je složité povolovací řízení. U fotovoltaik trvá v průměru pět let a u větru i více než 10 let. Ministr životního prostředí Petr Hladík navrhuje jako řešení takzvané go-to zóny, nebo také akcelerační zóny. Tyto zóny by měly zjednodušit procesy povolování a měly by být implementovány do českého právního řádu při aplikaci nové směrnice o obnovitelných zdrojích, která by měla přijít zhruba v polovině roku 2024. Povolovací procesy by v nich neměly přesáhnout jeden rok, což by značně urychlilo výstavbu.
Nadnárodní koncerny
Za zmínku stojí fakt, že český průmysl bude potřebovat bezemisní energii, aby udržel svůj význam v dodavatelských řetězcích nadnárodních koncernů. Tyto koncerny stále více kladou důraz na využití zelené elektřiny v rámci svého ESG reportování, které hodnotí udržitelnost jejich byznysu. Bez dostupnosti bezemisní elektřiny by mohly české dodavatelské firmy ztratit své postavení v dodavatelských řetězcích.
Diskuze nejen u nás
Pokud jde o vizuální dopad větrných elektráren, stojí za zmínku, že v západní Evropě jsou větrné elektrárny běžnou součástí krajiny. Toto může být důležitý argument v diskuzi o výstavbě větrných elektráren v České republice.
Na druhé straně větrné elektrárny vyvolávají debatu v mnoha zemích po celém světě, nejen u nás. Ačkoli je větrná energie často uznávána jako klíčový nástroj pro řešení změny klimatu a snižování emisí skleníkových plynů, stále existuje mnoho obav spojených s jejich zaváděním.
Tyto obavy často zahrnují otázky týkající se vizuálního dopadu větrných elektráren na krajinu, hluku, který vytvářejí, a potenciálního dopadu na místní faunu, zejména na ptáky a netopýry. Také existují obavy z tzv. „nimbyismu“ (akronym z anglického „not in my backyard“, což v překladu znamená „ne na mém dvorku“), kdy lidé podporují větrné elektrárny jako koncept, ale nechtějí je mít v blízkosti svých domovů.
Podobné diskuse a odpor se objevily například ve Velké Británii, Německu nebo Dánsku, které jsou světovými lídry ve větrné energii. Přesto se tyto otázky pravidelně objevují. V některých případech bylo možné nalézt kompromisy a řešení prostřednictvím komunitního vlastnictví projektů, efektivního plánování a konzultací s komunitami.
