Kamennému mostu, který dal postavit v Praze Karel IV., předcházel jiný – a ten byl zbudován z příkazu královny Judity. Dodnes jej připomíná reliéf vousaté tváře tzv. Bradáče, vsazený do staroměstského nábřeží pod křižovnickým klášterem.
Judita Durynská
Narodila se zřejmě v roce 1135 jako dcera durynského landkraběte Ludvíka. Vyrostla na hradě Wartburgu a podle letopisců byla nejen krásná, ale prý i vzdělaná – čili uměla číst i psát a snad i v latině – jestli je to pravda, byla výjimkou.
V 18 letech se provdala za knížete Vladislava II., kterému bylo více než čtyřicet a měl už za sebou manželství s Gertrudou Babenberskou. Po její smrti dlouho netruchlil a oženil se s Juditou, vzdálenou příbuznou Friedricha Barbarossy, se kterým spojil svoji zahraniční politiku. Dobře udělal – císař Friedrich mu dal v léno Budyšínsko a roku 1158 za příslib pomoci při tažení proti Milánu také dědičný královský titul. Na českou královnu s ním byla korunována i Judita.
Přesto – jeho nástupci na trůně měli zase jen tituly knížat a definitivně získal právo na dědičný královský titul až Přemysl Otakar I., nejstarší syn Vladislava a Judity.
Juditin most
Na počest korunovace v roce 1158 dala Judita Durynská zbudovat v Praze první kamenný most – je zajímavé, že za zakladatelku je považována právě ona a ne její manžel. Nevíme jistě, jak dlouho stavba mostu trvala, dokončen měl být nejpozději roku 1170. Stával o něco severněji než ten Karlův a zřejmě nahradil nějaký dřevěný most, který spojoval oba vltavské břehy už v 1. pol. 10. století.
Každopádně se dochovala část výzdoby Juditina mostu. Jde především o částečně poškozený reliéf, který je na nižší malostranské mostecké věži, zřejmě původně střežící tuto část prvního kamenného mostu z jihu. Je na něm jedna postava klečící a jedna trůnící – asi má jít o Vladislava II., který od Friedricha Barbarossy přijímá královskou korunu. Známějším pozůstatkem je ale již zmíněný Bradáč, o němž se historikové domnívají, že je to tvář Ježíše Krista – tzv. mandylion. Ten měl i ochrannou funkci u významných staveb. Později se ale na to zapomnělo a Bradáč sloužil hlavně k měření vody ve Vltavě. Když se totiž hladina dotkla jeho brady, byl důvod k vyhlášení poplachu, ale katastrofální bylo, když zcela zmizel pod hladinou – to znamenalo jediné – stoletou vodu.
Další Juditina činnost
U mostu se však Judita nezastavila, tato královna stačila spoluzaložit i několik klášterů – v Doksanech, Plasích, Litomyšli a v Teplicích. Zkrátka počínala si velmi činorodě a také samostatně, ostatně Vladislav doma moc nepobyl, býval často na válečných taženích.
Chyba
Ovšem Vladislav se na konci své vlády dopustil neuváženosti – aby nejstaršímu synovi Bedřichovi (z prvního manželství) pojistil trůn, vzdal se roku 1172 v jeho prospěch vlády. Jednak tím ale porušil stařešinský zákon (zavedený Břetislavem I.), kdy vlády se měl ujímat vždy nejstarší člen přemyslovského rodu, jednak o celé věci neinformoval císaře Friedricha. O své právo na trůn se přihlásil Soběslav II., nejstarší syn Vladislavova strýce a předchůdce na trůně Soběslava I. Vladislav tohoto svého synovce věznil na hradě Přimda, ale císař zasáhl a Bedřicha tak po pouhých devíti měsících vlády vystřídal Soběslav II., i když jen jako kníže.
Z obavy o svůj život Vladislav roku 1173 raději opustil Čechy a ubytoval se v Meerane v Durynsku, na dědičném panství Judity. A zde již roku 1174 jako zahořklý muž zemřel. To Judita jej přežila o celých třicet let. Zemřela v teplickém klášteře benediktinek, který sama založila.
Karlův most
A její most? Na svém místě byl do roku 1342, kdy byl stržen velkou povodní. Byl pak opraven jen provizorně, pak jej dal Karel IV. zcela odstranit a poněkud jižněji nařídil, jak již víme, zbudovat most nový, který nese jeho jméno. Sám se jeho dokončení nedočkal – roku 1367 byla stavba pozdržena povodní a nový most v celé své kráse byl hotov až počátkem 15. století.
