Spekulace týkající se neobjevených mořských příšer se tradičně zaměřují na mořské hady, obří chobotnice a olihně. Je zde však další, zcela oddělená kategorie, která je trvale přehlížena, jejíž členové ale mohou být nejnebezpečnějšími záhadnými příšerami na světě!
Obrovská medúza a mořská vosa
Jeden obrovský exemplář medúzy Cyanea capillata, zaznamenaný v Massachusetts Bay v roce 1865, měl průměr těla 220 centimetrů a obrovská chapadla táhnoucí se do délky 36 metrů. Při pomyšlení, že každá taková medúza má velký počet chapadel a každé z nich je pokryto tisíci žahavých a ochromujících buněk, by kontakt neopatrného plavce s takovým monstrem mohl být velmi nebezpečný.
Zatím nebylo žádné úmrtí tohoto druhu zaznamenáno. Existují ale menší druhy s mnohem účinnějším toxinem ze žahavých buněk, které prokazatelně úmrtí lidí způsobily. Nejznámější z těchto zabijáků je Fleckerova mořská vosa Chironex fleckeri z Austrálie, jejíž „štípnutí“ je tak bolestivé, že je považováno dokonce za nejnesnesitelnější člověku známou bolest. Některé z obětí zemřely v šílených křečích.
Je zajímavé, že tato medúza byla až do roku 1956 vědě naprosto neznámá. A ještě více ohromující je možnost, že v mořských hlubinách jsou zatím neznámé obří medúzy, jejichž žahavá chapadla by mohla konkurovat výše zmíněným Chironexovým. Tato možnost se zvyšuje různými zprávami očitých svědků, kterým se dostalo jen malé publicity.
Příběh Kurandy
Jeden z nejdramatičtějších zaznamenaných případů se odehrál v lednu 1973. Při plavbě z Austrálie na ostrovy Fidži narazilo mořské plavidlo Kuranda na velmi bouřlivé vlny. Během manévrování mezi nimi se přední část lodi ponořila do vody a zdálo se, že narazila na něco pod hladinou. Když se příď lodi opět vynořila, byla posádka zděšena pohledem na obrovskou medúzu, vážící prý nejméně dvacet tun, jež zakrývala celou příďovou nástavbu. Medúza začala dlouhými chapadly mlátit do paluby a jeden nešťastník se dostal do kontaktu s nimi. Ostatní námořníci ho stáhli na palubu, ale chapadla mu tak vážně popálila tělo, že podle očitých svědků vypadal jako opařený párou. Nakonec námořník svým zraněním podlehl. Váha medúzy navíc hrozila poslat Kurandu ke dnu, ale SOS bylo zachyceno Herculem, námořním záchranným remorkérem vzdáleným 500 mil, který tam hned vyrazil. Posádce Hercula se naskytl neuvěřitelný pohled, ale s přispěním dvou vysokotlakých hadic, které rozprašovaly páru přímo na příšeru, se nakonec podařilo ji vypudit.
Požíračka žraloků?
Zatím měly medúzy, které se objevovaly v různých zprávách, docela typické tvary, i když byly velkých rozměrů. Existují ale i záznamy o jednom velmi děsivém tvoru, který by mohl být vědecky neznámým představitelem nějakého hlubokomořského druhu. Takového tvora měl spatřit potápěč roku 1953 v jižním Pacifiku. Sledoval žraloka a odpočíval na kraji průrvy vedoucí do mnohem větších hloubek, když se z průrvy vynořila obrovská, matně hnědá, beztvará masa, pomalu pulsující a v hlavních rysech plochá se střapatými okraji. Její horní část se dotkla žraloka, který se křečovitě zachvěl a byl vtažen do odpudivého těla příšery.
Hlubokomořská medúza může být podobně jako v případě výše zmíněného tvora vysvětlením chilské legendy o bizarní mořské příšeře nazývané hide.
Nevíme, zda v rozlehlých oceánech našeho světa existují medúzy nápadně větší než ty, které věda zatím zaznamenala. Možná bude ale lepší, když takoví tvorové zůstanou v anonymitě mořského dna ještě velmi dlouho.
