Záhadní medvědi: Je možné, že někteří z údajně vyhynulých obřích medvědů přece jenom nevymřeli?

Baribal - ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Zatímco záhadné kočky a v menší míře záhadní psi přitahují zřejmou kryptozoologickou a mediální pozornost už řadu let, jejich medvědí protějšky byly prakticky ignorovány.

Kamčatský irkuiem – buldočí medvěd?

Koncem osmdesátých let 20. století se kryptozoologická šuškanda rozezvučela zprávami, že ruští lovci s podporou vědců hledají záhadný druh obřího medvěda, který zřejmě obývá oblast poloostrova Kamčatky, který hraničí s Aleutskými ostrovy patřícími USA.

Medvěd, místním lovcům sobů známý jako irkuiem (irquiem) údajně dosahuje v kohoutku metru čtyřiceti centimetrů a váhy až jedné tuny. Má kuriózní způsob chůze, při kterém prý dává nejprve přední nohy vpřed a potom zvedne zadní nohy – je to údajně pohyb podobný chůzi nějaké obří housenky. Jeho nejnadšenějším hledačem byl zkušený lovec Rodin Sivolobov, který nashromáždil mnoho zpráv od očitých svědků. V roce 1987 získal od kamčatských lovců sobů kůži tvora, který se podobal velkému polárnímu medvědovi, ale o které lovci neoblomně tvrdili, že je z irkuiema. O těchto obřích medvědech se říká, že se vyskytují vzácně, ale přesto jsou občas zabiti.

Během zimy na přelomu let 1986 – 1987 poslal Sivolobov podrobnosti o irkuiemovi význačnému zoologovi dr. Nikolaji Verešchaginovi, který později prohlásil, že by to mohla být ve skutečnosti dosud žijící vývojová linie medvěda s krátkým čumákem Arctodus simus, o kterém se předpokládalo, že vyhynul během pleistocénu. Říkalo se mu také buldočí medvěd díky jeho neobvykle širokému čumáku a krátkému „obličeji“. Měl obrovitou postavu jako irkuiem, dozadu se svažující tělo, dlouhé končetiny a relativně malou hlavu. Byl to pohyblivý masožravec schopný velmi rychle běhat a byl nepochybně jedním z nejstrašnějších predátorů své doby.

Verešchagin řekl, že si myslí, že devátý druh medvěda může opravdu existovat, a může se možná časem zařadit vedle osmi druhů v současné době vědou uznávaných – hnědého medvěda, medvěda pyskatého, medvěda baribala, medvěda brýlatého, pandy, ledního medvěda, medvěda malajského a medvěda ušatého.

To je milne!

Ve skutečnosti nemusí být pouze devátý druh medvěda, ale také desátý, jedenáctý a možná dokonce existují další druhy čekající na oficiální vědecké uznání, soudě přinejmenším podle pozoruhodné sbírky zpráv z celého světa.

Kupříkladu Jižní Amerika. Jediným oficiálně známým druhem medvěda, který tam žije, je medvěd brýlatý. Zabarvení a malá velikost poskytují tomuto druhu morfologickou jedinečnost. Nemůže být zaměněn za jiný druh medvěda, což činí velmi hodnotnou zprávu badatele Leonarda Clarka.

Ve své knize The Rivers Ran East z roku 1954 Clark uvádí, že během plavby na voru se společníky zpozoroval v pralese Gran Pajonal v severním Peru extrémně velkého celočerného medvěda. Hluk pádla tohoto záhadného tvora vyrušil, takže se okamžitě ponořil do řeky těsně před jejich vorem, na který se po chvíli snažil vylézt. Clark byl nucen ho zastřelit. Pokoušeli se vytáhnout tělo na vor, aby mohlo být uchováno pro vědecké zkoumání, bohužel hejno piraní mělo opačný názor. Clark tam musel tělo nechat a raději rychle zmizet.

Později se dozvěděl od indiánů Campa, že takového obřího medvěda dobře znají, a že mu tam říkají milne. Kromě toho se podle úplného seznamu neznámých zvířat dr. Bernarda Heuvelmanse objevily zprávy o zvláštním medvědovi v Muscarenských horách v Kolumbii. Je možné, že někteří z údajně vyhynulých medvědů, kteří se v době pleistocénu dělili o Jižní Ameriku s medvědem brýlatým, přece jenom nevymřeli?