Podle mytologie je upír oživlá mrtvola s dlouhými špičatými zuby, která musí pravidelně vysávat čerstvou krev z těl žijících. Může se zdát udivující, že upír nenabyl svůj nejslavnější talent, svoji schopnost přeměny v netopýra (která je demonstrována každým pořádným hollywoodským filmem o upírech), dokud Cortesovi (přelom 15. a 16. století) následovníci po svém návratu do Evropy nezačali obšťastňovat posluchače hrůzostrašnými historkami o krvežíznivých netopýrech, na které narazili během pobytu v Mexiku.
Netopýři živící se krví
Toto jsou opravdoví upíři, tři druhy výhradně amerických netopýrů, kteří dávají následující tajemné příšeře opravdový význam.
Těsně předtím, než italské oddíly provedly během druhé světové války invazi do Etiopie, účastnil se archeolog Byron de Prorok expedice do jejích jižních oblastí, když se dozvěděl o velmi nebezpečné jeskyni blízko Lekempti v provincii Walaga. Jeskyně známá jako Ďáblova byla údajně obydlená děsivými okřídlenými bytostmi nazývanými ptáci smrti. Nikdo z domorodců si do blízkosti tohoto ďáblova sídla dobrovolně netroufl, ale rozsáhlé uplácení přimělo neochotného průvodce tam Byrona dovést, takže mohl jeho záhady vyšetřit.
Ďáblova jeskyně
Ďáblova jeskyně umístěná vysoko mezi skalnatými vrcholky a listovím byla hojně navštěvována hyenami, a co se týče ptáků smrti, byli to malí netopýři, ale Byron nezjistil jejich přesnou totožnost. Je to škoda, protože údajně vykazovali strašlivé rysy chování velké zoologické důležitosti.
Jak Byron de Prorok později popsal, získal ovšem některé podrobnosti týkající se výše uvedeného. Když vylezl z jeskyně po nejlepším probádání, jakého byl schopen, potkal dva z místních pastevců koz, jediné lidi, kteří navštěvují tuto liduprázdnou, neblaze proslulou oblast. Když se zeptal, proč se každý tak bojí jeskynních netopýrů, řekli mu, že tito „ptáci smrti“ se živí lidskou krví, navštěvují každou noc jejich tábor, bolestivě je koušou ve spánku a pijí krev, která proudí z ran. Nakonec oběti nočních útoků zeslábnou tak, že zemřou a jsou vystřídány novými pastevci koz.
Byron tomu moc nevěřil, dokud mu pastevci neukázali svoje paže, které byly provrtány velkým počtem ran podobajících se malým vpichům. Vzali ho také s sebou do svého tábora, kde uviděl umírajícího muže – téměř jenom kostru pokrytou popelavou kůží, příliš slabého, aby mohl vůbec sedět. Ležel v posteli a všude kolem na zemi bylo krví promáčené oblečení a hadry.
Na tomto hrůzostrašném případu je pozoruhodné, že jediní netopýři pijící krev známí v současnosti jsou tři druhy upířích netopýrů z Nového světa. Ze Starého světa neexistují záznamy ani o jediném druhu netopýra živícího se krví. Proto jsou-li etiopští záhadní „ptáci smrti“ opravdu odpovědni za žalostný stav pastevců koz žijících v blízkosti jejich jeskyně, mohou být dosud neznámým druhem.
