Teplá, prokysličená a mělká mořská voda korálových útesů se hemží rozmanitými a barevnými živočichy. Život v ní je bohatší než v jiných mořích.
Ropušnice se dokáže učinit neviditelnou
Kostry odumřelých korálů nejsou nápadně barevné, ale v jejich členitém prostředí se ukrývají ryby a různí bezobratlí živočichové a jejich povrch bohatě porůstají řasy. Celý korálový útes je jedním z nejkrásnějších ekosystémů na světě. U mnoha jeho obyvatel, kupříkladu u ropušnicovité ryby druhu Dendroscopaena cirrhosa, se vyvinulo maskovací zbarvení. Když ropušnice leží nehybně na dně a čeká na kořist, je prakticky neviditelná. Nenápadnost ropušnic spočívá v kontrastu s obvyklým vzezřením živočichů žijících v těchto vodách, s jejich sytými barvami a nápadnými tvary.
Obranné mechanismy se rybám vyplatí
U ryb, které se neskrývají v úkrytech, se vyvinuly nejrůznější obranné mechanismy: mohou vypouštět silně odpudivé látky, bodnout útočníka, uštknout ho jedovatým kousnutím nebo chuť ryby samotné může být odporná a její maso jedovaté. Účinnost těchto mechanismů se může plně projevit jen tehdy, když útočník po předchozí zkušenosti již předem ví, co může očekávat. Rybě by nepomohlo, kdyby se útočník otrávil až dlouho potom, co ji sežral. U mnoha druhů ryb žijících zde se vyvinulo nádherné výstražné zbarvení, kterým ryby signalizující svou schopnost obrany odrazují útočníky. Tato obranná zařízení však nikdy nejsou plně spolehlivá. Mnoho predátorů je dokáže překonat nebo jsou vůči nim necitliví. Tak třeba kladivouna neodstraší jedové ostny rejnoků. Obranné mechanismy jsou však obecně natolik účinné, že jejich rozvoj byl v evoluci přírodním výběrem podporován a mnoha druhům ryb, které na korálových útesech žijí, se vyplatil.
Živočichové, kteří využívají sasanku jako ochránce
Sapíni rodu Amphiprion signalizují svou přítomnost nápadnou oranžovou, červenou a bílou kresbou. Tyto ryby nemají žádnou účinnou obranu, ale žijí pod ochranou svého hostitele, velké mořské sasanky rodu Stoichactis, jejíž žahavá chapadla mohou otrávit a ochromit jiné ryby. Tělo sapína chrání před žahavými buňkami sasanky vrstva slizu. Zbarvení sapína snad může působit jako vnadidlo, které zase přiláká kořist vhodnou pro mořskou sasanku, ale o tom, jaký skutečný užitek má sasanka ze svého chráněnce, má-li vůbec jaký, nevíme nic jistého.
Jed mořské sasanky rovněž poskytuje zcela nechtěně ochranu jedněm z nejkrásněji zbarvených mořských živočichů – plžům. Někteří se totiž živí mořskými sasankami, a to neobvyklým způsobem. Požírají sasanky i s jejich žahavými buňkami, aniž by je aktivovali. Tyto buňky z trávicí soustavy plně proniknou jeho tělními tkáněmi až ke hřbetu a zde se seřadí do podélně rozmístěných vějířů. Jejich žahavost odradí většinu útočníků, kteří by se odvážili ignorovat syté barvy plně signalizující jeho jedovatost.
Rybky také využívají větší ryby jako zástěny
Dravý sapín Diloprion drachi rafinovaně využívá své maskovací barvy a zcela nepozorovaně se přibližuje ke kořisti. Tato bledě modrá, lehce nahrblá rybka si vybere velkou, podobně zbarvenou rybu a skryje se za ni. Plave těsně u ní, téměř přitisknuta k jejímu tělu, takže vypadá skoro jako jeho součást. Když se dostane blízko ke své kořisti, vyrazí náhle na oběť, která si všimla pouze neškodné velké ryby plující kolem.
Malý pyskoun Cheilinus diagrammus se přibližuje ke své kořisti podobně, ale ještě rafinovaněji. Mění své zbarvení tak, aby odpovídalo barvě nejbližší živé zástěny, ať už je to ploskozubec černý nebo šedý ploskozubec. Tento typ mimetismu pokročil u některých dravých ryb ještě o stupeň dále. Jde o druhy, které přijímají zbarvení neškodných býložravců, kupříkladu bodloka a nádherně zbarvené klipky. Dravé ryby plavou pak ve skupině býložravých, až se dostanou do blízkosti své kořisti.
K těmto podivuhodným barevným změnám dochází tak, že buňky, ve kterých je uložen barevný pigment, se v kůži buď roztahují, či stahují. Ryby mohou aktivně regulovat rozměry těchto buněk pomocí drobných svalových buněk.
Hejno reaguje okamžitě
Mnoho drobných ryb plave v hejnech, což jim taktéž poskytuje bezpečí. Když dojde k útoku dravého živočicha, celé hejno vířících a oslnivě zbarvených ryb vytvoří jiskřivý oblak, který útočníka zmate. Podstatné je, že rybky dokáží na nebezpečí reagovat prakticky okamžitě a hejno tak funguje jako celek.
Za „čističe“ se podvodně vydává i jiná rybka
Pyskouni „čističi“ – dobře známý je Labroides dimidiatus – jsou výrazně modře a bíle pruhovaní. Přibližují se i k velikým dravým rybám a oždibují z nich přisedlé cizopasníky a nárůsty na kůži. Čističi nespoléhají jen na zbarvení, ale blíží se k dravé rybě charakteristicky vlnivými pohyby. Očišťované ryby mají tu smůlu, že užitečným pyskounům se silně podobá rybka druhu Aspidonotus taeniatus, která také napodobuje jejich vlnivé plavání. Přibližuje se k velkým rybám, oždibuje jim kůži, ale přitom z nich tu a tam utrhne i kus ploutve či jiné chutné sousto.
Ekosystém vod korálových útesů žije svým osobitým životem. Na jeho obyvatele, v jejichž životě hrají barvy tak významnou roli, hledíme okouzleni a vzrušeni jejich krásou. Snažme se, aby tato krása zůstala neporušena.
