Člověk nemá jepičí život – za příznivých okolností může dosáhnout věku až 100 let, výjimečně i více. Jaký je ale recept na dlouhověkost? Při hledání „elixíru mládí“ obracejí vědci svůj pohled hlavně k Japonsku.
Na světě je to různé, Japonsko vítězí
Délka života se celosvětově pohybuje podle zemí zhruba mezi 35 lety v jižní Africe a přibližně 80 lety v západních zemích – většinou se stoupající tendencí. Přesto jsou značné rozdíly i mezi jednotlivými průmyslovými zeměmi. Ovšem v žádné zemi na světě není tolik lidí, kteří se dožívají sta nebo více let, jako v Japonsku. Jen pro srovnání: v České republice se podle populačních statistik dožívá sta let v průměru 10 obyvatel ze 100 tisíc, v Japonsku je to téměř jednou tolik. Přitom jsou již nyní v Japonsku oblasti, kde žije stoletých ještě víc. Proč již nyní? Tento trend totiž ještě není u konce.
Na Okinawě žije hodně stoletých
Na absolutní špici je ostrov Okinawa, kde žije opravdu hodně velmi starých lidí. Tam je stoletých podle statistik 45 ostrovanů ze 100 tisíc – v prvé řadě jsou to, jako u všech národů, ženy. A to musíme vzít v úvahu, že vlhké a teplé klima na Okinawě, které podporuje šíření nemocí, je pro dosažení vysokého věku spíše překážkou.
Co říkají vědci
Vědci se shodují, že prodlužování délky života je třeba přičíst hlavně lepší lékařské péči, modernějším lékům, terapeutickým metodám i pravidelné prevenci. Ale zatímco v Evropě je extrémně dlouhý věk často spojen s nemocemi, nezjistili lékaři u starých lidí na Okinawě téměř žádné příznaky tělesné opotřebovanosti. Jak je tohle možné?
Badatelé jsou si jisti v jedné věci: klíč k vysokému věku přece jen nenajdeme v genech. U vystěhovalců z Okinawy, kteří se usídlili v Brazílii a přijali tamní životní styl, délka života rapidně klesla. Je možné, že velkou roli tu má způsob stravování.
Je za tím jiný životní styl?
Nezdravá strava, zneužívání alkoholu a nikotinu jsou skutečně považovány za významné faktory, které ovlivňují průměr délky života. Jídelníček obyvatel Okinawy je založen hlavně na rybách, zelenině a mořské trávě.
A právě na Okinawě je nápadná ještě jedna věc: způsob, jakým jsou staří lidé zařazeni ve společenské hierarchii. Staří lidé tu nepatří do „starého železa“, pojem výslužba je tu neznámý. Začleňují se naopak do společnosti tím, že pomáhají v tržnicích či pěstují zeleninu. Je jim projevován respekt a uznání a je jim poskytnut pocit potřebnosti. Psychická stránka tedy hraje bezpochyby také velkou úlohu při dožívání se vysokého věku.
