V létě a na podzim roku 1985 se dostala na přední strany novin v Británii záhada „Plačícího chlapce“. Po sérii požárů, které spolu jinak nijak nesouvisely, se zjistilo, že v místnostech, kde oheň začal, vždy visel stejný obraz – reprodukce malého plačícího chlapce. Ve všech případech se oheň právě tomuto obrazu vyhnul, zatímco ostatní věci úplně shořely.
Nešťastný obraz snad mohl způsobit požár?
Do povědomí veřejnosti vstoupila tato záhada, když hasič Peter Hall z Yorkshiru uvedl v jednom deníku, že hasiči ze severní Anglie našli při požárech, jejichž příčina není známa, kopie stejného obrazu, které oheň ušetřil. Jeho bratr Ron odmítl brát teorii, že obraz nosí smůlu vážně, a tak si naschvál reprodukci koupil. Krátce nato i jemu shořel dům – ze sutin domu vynesli jen neporušený obraz.
Dům Dory Brandové z Michamu v hrabství Surrey shořel šest týdnů poté, co si dotyčný obraz zakoupila – přestože visel mezi mnoha dalšími, jako jediný požár přežil. Následovaly další příběhy. Vždy zůstal neporušen jen obraz chlapce. Stejné příběhy přicházely z Leedsu, Nottinghamu, hrabství Oxfordshire i z ostrova Wight. V říjnu zničil oheň celý vnitřek pizzerie v hrabství Norfolk, ačkoliv obraz plačícího chlapce zůstal neporušen. O tři dny později ztratila při nevysvětlitelném požáru svůj domov také rodina Godbergových v jižním Yorkshiru, přitom obraz chlapce v jejich obývacím pokoji nenesl žádné stopy po ohni. Obrazy rozvěšené kolem byly na troud.
Další neštěstí následovala
Následujícího dne byl ohněm neporušený obraz plačícího chlapce nalezen v obývacím pokoji, kde žila rodina Amosových. Celý dům vyletěl do povětří při výbuchu plynu.
Neobvyklé požáry vzbudily o případ obrazu, který má přinášet smůlu, novou vlnu zájmu. Jedny noviny dokonce navrhly, aby se všichni majitelé daného obrazu sešli a obrazy spálili.
I když většina obyvatel Británie považovala příběhy za pouhou náhodu či dokonce smyšlenku, někteří si tím nebyli tak jisti. V listopadu se několik lidí nervově zhroutilo. Tvrdili, že je pronásleduje duch plačícího chlapce, jehož obraz zničili. Jedna žena z Leedsu si byla jista tím, že tento obraz zavinil smrt jejího manžela a tří synů, kteří zahynuli při požáru, také paní Woodwardová z Londýna měla stejný pocit. Podle ní zapříčinil smrt jejího syna, dcery, manžela a matky, kteří uhořeli. Hasiči odmítli diskutovat a zprávy o podivných požárech přicházely dál.
V listopadu pomohl Malcolm Vaughan z vesnice Church Down svému sousedovi zničit obraz plačícího chlapce. Když se vrátil domů, našel svůj obývací pokoj v plamenech. Příčinu požáru nebylo možné vysvětlit.
O několik týdnů později se v novinách objevila zpráva o podivném ohni, který zachvátil dům v Avonu a zabil jeho obyvatele. Vedle popálených těl ležel neporušený obraz chlapce. Je to divné. A někdo by možná dodal, že i děsivé.
