Při pohledu na davy lidí pobíhajících ve dne v noci po ulicích našich velkoměst je těžké najít nějaký smysl a cíl, kterým se tyto proudy lidí řídí. Snad proto nás tak fascinuje studium včelích rojů nebo mravenčích kolonií, kdy se jejich členové na rozdíl od nás pohybují cílevědomě, jako by je řídil jediný obrovský mozek, přestože sami mají mozečky velmi malé a jednoduché.
Jak žije státotvorný hmyz
Některá hnízda termitů se podobají monumentům, jiné pevnostem, labyrintům nebo mrakodrapům. Uvnitř se nachází rafinovaná spleť navzájem propojených chodeb a komůrek, které dokonale slouží společenstvu, které je zbudovalo a neustále je zdokonaluje. Termitiště mají i dokonalý větrací systém, schopný odvádět oxid uhličitý, vydechovaný statisíci příslušníků termití kolonie. Těžko bychom ale hledali architekta, který tuto výjimečnou stavbu naplánoval. Činnost v hnízdě totiž nikdo neřídí, všechno se děje zdánlivě samočinně. Každý jedinec dělá právě jen to, co má naprogramované jako robot, a nikdo nelenoší.
Termiti jsou od narození slepí a z lidského pohledu dokonce tupí. Ve svém společenstvu se však projevují jako skutečně geniální stavitelé. Spolu s mravenci, včelami a vosami patří mezi „státotvorný“ hmyz, odborně mezi hmyz společenský.
Společenský hmyz je rozdělen na kasty
Běžně se tyto kolonie hmyzu přirovnávají k lidským společnostem také z toho důvodu, že v nich existují kasty – královny, králové neboli trubci, dělnice a vojáci, ať už pěšáci nebo komanda pro chemický boj. Dokonalé fungování těchto společností lze vysvětlit tím, že všichni jejich členové disponují vrozenými vzory chování. Mimo jiné vědci dokázali, že život kolonie bezprostředně řídí chemické látky feromony, vylučované královnou.
Chemické poselství pomáhá budovat
V začátcích stavby termitiště druhu Bellicositermes vytvářejí dělnice z jílu malé kuličky, které promísí slinami a nahromadí chaoticky do malých kopečků. Pach slin je tak silný, že nutí další a další termity přinášet nové kousky jílu, takže hromádka nakonec připomíná komín. Stojí-li dva takové komíny vedle sebe, jsou dělnice na vrcholu jednoho z nich lákány přitažlivým pachem odnaproti. Mezi nahromaděnými kopečky z jílu si tak vytvářejí jakési můstky, které se nakonec změní v jediný oblouk. Tento proces, který se odehrává bez jakéhokoliv vedení nebo programu, se nazývá stigmergie neboli pingpongový efekt. Jinými slovy, práce sama ovlivňuje dělníky a vede je.
Toto vysvětlení upozorňuje na důležitou úlohu chemických látek, které zaručují výměnu informací mezi jedinci, bez nichž by nebylo soužití, a hlavně společná činnost, možné.
Včely také využívají feromony
Také ve včelím roji vytváří královna feromony, které způsobují neplodnost dělnic tím, že brzdí vývoj jejich vaječníků. Včely tuto chemickou látku získávají olizováním těla živé královny při každodenní péči o ni. Zahyne-li královna, včely tuto látku postrádají, takže se z některých larev dělnic mohou vyvinout náhradní samičky.
Individuální pachové stopy pomáhají mravencům
Chemie také vysvětluje, jakým způsobem dovedou mravenci najít zdroje potravy a rychle je využít. Základní povinností každého mravence je značkovat svou stopu od mraveniště ke kořisti a zpět tak, že čas od času přitiskne k podkladu zadeček, z nějž vylučuje feromon. Když na jeho stopu náhodou narazí jiný mravenec, ihned se po ní vydá a díky těmto pachovým stopám se pěšinka osamělého zvěda brzy změní v hotovou silnici.
Mimoto feromony hmyzu umožňují, aby se jedinci z jedné skupiny navzájem rozeznali.
Společenský hmyz se umí dorozumět dokonale
Až na člověka nenajdeme mezi obratlovci žádný druh, který by žil v tak početných společenstvích, a s tak složitou organizací jako hmyz. Například mravenci z rodu Atta odstřihují části listů a odnášejí je do hnízda, kde je rozžvýkají na nepatrné částečky. Tak vzniká živná půda pro určité druhy hub, jimiž se tito mravenci živí. Ani žádná opice nedokáže svým soukmenovcům sdělit, kterým směrem leží zdroje potravy a jak daleko to je. Včely tuto schopnost mají díky svým proslulým tancům, jež byly poprvé popsány až ve dvacátých letech 20. století.
Osamělost je smrtící
Jestliže se příslušník společenského druhu hmyzu ocitne sám, nemá žádnou možnost přežít. Mravenci nebo včely shromažďují v přední části svého trávicího systému, ve voleti nebo v předžaludku zásobu nektaru či medu, který vyvrhují, aby nakrmili hladové soukmenovce. Sami se však nedovedou uživit, protože potřebují potravu natrávenou jinými příslušníky kolonie.
