Lidé již odedávna hledají místo, kde by bylo možné uniknout smrti. A tak se již v sumerské mytologii objevuje bájný Dilum (Dilmun), místo věčného života.
Epos o Gilgamešovi je známý
Hliněné tabulky, které jsou staré pět tisíc let, a které se nacházely v knihovně asyrského panovníka Aššurbanipala (668 – 627 př. Kr.) v Ninive, vyprávějí Epos o Gilgamešovi, který je považován za nejstarší dílo světové literatury.
Je to příběh o králi, který vládl v Uruku kolem roku 2600 př. Kr., a který byl považován za syna bohyně a chrámového kněze – ale byl smrtelný. Jmenoval se Gilgameš a toužil proniknout do země života, kde, jak Sumerové předpokládali, se lidé mohli smrti vyhnout. Podle tradice tuto zemi nalezl, šlo tedy o Dilum, kde se setkal se Ziusudrou, který přežil potopu světa.
Květina věčného života byla uloupena
Ten mu měl údajně prozradit recept na nesmrtelnost – měla to být květina věčného života, rostoucí v dilumské propasti Apsu. Guilgameš skutečně bylinu nalezl, ale než ji stačí sníst, uloupil mu ji had. Gilgameš možná zůstal smrtelníkem, avšak jeho sláva je nesmrtelná do dnešních dnů, kdy se děti ve škole učí o Eposu o Gilgamešovi.
Je to Bahrajn?
Britský archeolog Geoffry Bibby je přesvědčen, že záhadný Dilum nalezl. Podle něj všem předpokladům odpovídá ostrov Bahrajn, ležící uprostřed Perského zálivu. Dilum totiž nebyla jen fiktivní země z legend, jeho existenci potvrzují také obchodní dopisy Sumerů (3. tisíciletí př. Kr.). Ty uvádějí tuto zemi jako svého obchodního partnera.
A na Bahrajnu kdysi stával posvátný chrám z vápencových bloků, dokonale opracovaných a navzájem pospojovaných bez malty. Schody vedly k oplocené prohlubni, která sloužila jako záchytná nádrž posvátné vody. Geoffry Bibby se myslí, že je to místo, které nalezl Gilgameš. V jeho domněnkách jej utvrdil nález asi sta tisíc hrobů pod hliněnými náspy, což je největší pravěké pohřebiště na světě.
A svým způsobem má možná Bibby pravdu – lidé zde pohřbení pevně věřili v posmrtný život a setkání se svými starými bohy.
Ovšem pokud jde o nesmrtelnost? Jak píše Karel Čapek: “ To nejkrásnější na světě nejsou věci, nýbrž chvíle, okamžiky, nezachytitelné vteřiny…“
