O zahalování i odhalování žen byla sociology, psychology, sexuology a jinými autory sepsána řada studií – rozhodně tedy nejde jen o erotický prvek, ale o fenomén se širším přesahem do kultury a společnosti obecně.
Než se ujal korzet
Ve starověku byla ženská krása zdrojem veřejného obdivu. V antickém Římě sice chodily s odhalenými ňadry po ulicích jen nevěstky, ale ostatní dámy je zakrývaly jen ledabyle a jejich dobrá pověst přesto zůstala zachována. Prsa si tehdy ženy podvazovaly pruhy měkké látky či kůže, které je podepíraly.
Ve středověku nosily ženy naopak oděv těsně ke krku a zdá se, že si dokonce prsa stahovaly pruhem látky, protože módní byla velmi štíhlá, až plochá postava.
Nový ideál krásy vypadal jinak
Ale již v 16. století hlavně zásluhou renesančního dvorského oděvu se ujal v ženské módě živůtek s korzetem. Vznikl také nový ideál krásy – žena podle něj měla mít uzounký pas, oblé boky a oblá ňadra – „přesýpací hodiny“. Tento trend se udržel až do konce 19. století.
Bylo to náročné – známe příběhy o dívkách, které se ve jménu krásy stahovaly do korzetu tak, až si deformovaly tělo. Utrpěly při tom i vnitřní orgány. Ale zatímco ve většině evropských zemí měly korzety pozvednout a vystihnout plnost ňader, kupříkladu ve Španělsku tomu bylo naopak. Tam korzety vyztužené někdy kovovými deskami tlačily na prsa tak, aby se mladým dívkám vyvinula co nejméně. Španělská bigotní dvorská móda potlačovala náznaky sexuality a chodilo se převážně v tmavých barvách.
Jinde byla móda tolerantnější – tak třeba Kateřina Medicejská začala dokonce nosit mužské kalhoty a tu zase napodobila řada jiných žen ze vznešených kruhů. Objevily se korzety právě zdůrazňující ňadra a hlavně se objevil výstřih – a protože zrovna Kateřina Medicejská byla přírodou obdařená dost, přikazovala nosit takovéto korzety.
Přesto však lze říci, že do konce 19. století nebylo smyslem korzetů vyzdvihovat ženskou sexualitu – proto se také tak mezi emancipovanými ženami rychle ujala podprsenka.
Podprsenky vítězí
Příběh jejího vzniku provází nejasnosti, existuje několik verzí – nejčastěji citované je vyprávění o zámožné Američance Mary Phelps Jacobové. Ta když se roku 1914 chystala na ples, zjistila, že má tak jemné a odvážně střižené šaty, že jí korzet vyčnívá z výstřihu. Protože jej stejně nesnášela, odhodila ho a s pomocí služky si kolem prsou uvázala dva kapesníky a ty upevnila kolem těla růžovými stuhami. Byla hrozně kritizována a hrozně obdivována zároveň, její kamarádky a známé žádaly, aby jim pomohla ušít něco podobného. 3. listopadu 1914 si proto nechala podprsenku patentovat a založila dokonce firmu (pod jménem Caresse Crosbyová), která podprsenky vyráběla.
Příběh má své pokračování. Podnikání ji nebavilo, a tak prodala svůj patent americké firmě Warner Brothers Corset Company. Jak podle data vidíme, začala první světová válka a v roce 1917 byla v USA zahájena kampaň proti korzetům. Na jejich výrobu bylo potřeba železa, a to potřeboval nyní hlavně zbrojní průmysl. Vlastenky začaly proto hromadně kupovat podprsenky.
I když to ještě pár let trvalo, podprsenky „dobyly“ celý svět a společnost Warner (která od Jacobové koupila patent za 1500 dolarů) vydělala během následujících třiceti let desítky milionů dolarů.
