Někdy bývá záhada, již nelze vysvětlit přírodními zákony, tak podivná, že v ní jen těžko hledáme nějaký smysl.
Začalo to nenápadně
Jednoho říjnového dne roku 1964 si rodina Martinova z města Methuen ve státě Massachusetts všimla vlhké skvrny na zdi obývacího pokoje. Zmátlo je to, protože bylo příliš teplo na to, aby vodovodní trubky zamrzly a praskly. A že se děje něco skutečně divného, si uvědomili následujícího dne, kdy se vlhká skvrna změnila ve skutečnou záplavu. Zaslechli praskot, pak se vlhká zeď provalila a vytryskla z ní voda. Nato začala stříkat i z jiných částí zdi a ze stropu. Vody nakonec bylo tolik, že se rodina musela nastěhovat k matce pana Martina, která žila o několik kilometrů dále.
Avšak jakýsi vodní duch je následoval. Záhy byl každý z pokojů jejich nového útočiště pod vodou. Vodohospodářská správa přitom nenašla žádnou závadu. Byl dokonce uzavřen hlavní přívod vody. Ta však stříkala ze zdí dál.
Frank Martin odvezl svoji rodinu zpět domů a vodní duch řádil dál, ne však již tak výrazně, takže nestáli ve vodě a po několika dalších dnech tento neobvyklý jev sám od sebe ustal.
Ačkoliv nikdo z rodiny nebyl ohrožen přímo na životě, všichni měli pocuchané nervy, to si dovedete představit. Vodohospodářský úřad tento jev nebyl schopen objasnit.
Další podivný případ
I když se ještě nepřišlo na to, jak a proč k takovým událostem dochází, nalezneme podobných případů více. V některých se dokonce objevil jiný druh kapaliny, než je voda.
V srpnu roku 1985 vymaloval třicetiletý řidič Jean-Marc Belmer spolu se svojí ženou Lucy jejich dům v Picardii ve Francii. Následujícího ledna se na stěnách obývajícího pokoje začaly objevovat červené kapky. Zůstaly jeden den a zmizely. Na začátku února se objevily znovu a bylo jich mnohem více, to už se manželé začali bát. Kapky se slévaly ve skvrny, a když se jednoho rána probudili, zjistili, že skvrny jsou už i na polštářích a prostěradlech. Opustili tedy dům a odešli k rodičům Jean-Marca. Byli přivoláni odborníci, a jaké bylo jejich překvapení, když nalezli celý dům doslova promočený sraženou látkou, jež byla identifikována jako krev, a to krev lidská. Žádná oběť ale nebyla nalezena.
Tentokrát Amerika
V září roku 1987 se objevil další „krvavý dům“. Sedmdesátiletou Minnii Clyde Winstonovou, která žila v Atlantě v Georgii, probudil v noci podivný zvuk. Myslela si, že nechala téct vodu, ale objevila krev, která vystřikovala v kuchyni i obývacím pokoji ze stěn a ze stropů. Přitom paní Winstonová žila v domě přes dvacet let a mohla potvrdit, že v něm nikdy nestrašilo.
Strašidelná fara
Zřejmě nejpodivnějším případem byl ten, který se odehrál na počátku dvacátého století. V srpnu roku 1919 začala prosakovat ropa ze stěn a stropu fary Swanton Novers v Norfolku v Anglii. Nejprve se předpokládalo, že dům stojí na přírodním vrtu. Hustá kapalina se však změnila v méně mazlavou látku, která byla brzy identifikována jako benzín. A poté po několik dalších týdnů vyrážely ze zdi spršky různých druhů kapaliny, včetně slané vody, lihu a oleje.
Úředník, který přišel případ prošetřit, nechal stát pod jedním z mnoha proudů kbelík. Během čtyř hodin do něj údajně nateklo dvanáct litrů kapaliny. Fara zůstala dlouhou dobu prázdná. Pak však podivné proudy vyschly a už nikdy znovu nevytryskly.
