Německý lékař, jeden ze zakladatelů mikrobiologie. Objevem původce sněti slezinné, tuberkulózy a zkoumáním dalších infekčních chorob přispěl k jejich omezení na celém světě.
Mikroskop
Roku 1871 věnovala Emmy Kochová svému manželovi k narozeninám mikroskop. Nemohla tušit, jak významně tím ovlivnila jeho další osud. Koch se totiž pustil do zkoumání mikrosvěta a díky své nápaditosti objevil množství metod, jak tyto organismy pod mikroskopem zkoumat. Dosáhl v tom všeobecného věhlasu.
Život
Narodil se roku 1843 do rodiny, která měla nakonec třináct dětí. Jeho otec byl důlním inženýrem a zajímal se o geologii. Také Robert toto zaujetí podědil a roku 1862 začal studovat přírodní vědy na univerzitě v Göttingenu. Pak však přestoupil na medicínu. Zde jej ovlivnil anatom Jacob Henle, který předpokládal (bylo to před Pasteurovým objevem), že původcem nemocí jsou drobné organismy – mikroby. Když v roce 1866 Koch ukončil studia, účastnil se prusko-francouzské války a rok nato se usadil v malé slezské vesnici, kde pracoval jako lékař.
Od roku 1875 se snažil pomocí mikroskopu nalézt původce sněti slezinné, která sužovala nejen skot v okolí – byla přenosná i na člověka. Již roku 1876 nakazil snětí myši a potvrdil existenci mikroorganismu Bacillus anthracis, který je původcem této zhoubné nemoci. Byl to vůbec první důkaz toho, že určitý mikroorganismus vyvolává specifické infekční onemocnění.
Po tomto úspěchu se pustil Robert do hledání ještě zákeřnějšího mikroorganismu, a totiž bacilu, který vyvolává tuberkulózu. Tehdy bylo toto onemocnění považováno za neléčitelné. Roku 1882 v Berlíně slavnostně oznámil, že izoloval bacil tuberkulózy.
Osudový omyl
V době svého největšího triumfu se ale dopustil osudové chyby, když v srpnu 1890 veřejně vyhlásil, že objevil prostředek proti tuberkulóze, a to aniž by provedl dostatečně průkazné testy. Tisíce tuberkulózních pacientů se rozjelo do Berlína, ukázalo se ale, že Kochův tuberkulin je nebezpečnější než samotná nemoc. Stovky pacientů zemřely a zdrcený Robert uprchl na několik měsíců z Německa.
Přesto se nedaly opomenout jeho zásluhy, a tak se i přes tuto chybu stal v roce 1891 ředitelem berlínského Ústavu pro výzkum infekčních chorob. Dalších deset let se s velkou urputností věnoval zkoumání infekčního původu cholery, malárie a úplavice – možná aby dokázal napravit svůj omyl. Podnikl také několik výzkumných cest do Afriky a do Indie.
Nobelova cena a osobní zvláštnosti
Roku 1905 obdržel za objev původce tuberkulózy Nobelovu cenu za lékařství.
Jinak byl údajně velmi problematickou osobností. Ke svým podřízeným se měl chovat hrubě, ke kolegům rezervovaně, snad jako by se obával, že mu budou jeho někdejší pochybení nějak vyčítat. V soukromém životě způsobil skandál, když opustil svou ženu a oženil se s mladou herečkou Hedwigou Freibergovou. Navíc si nevedl přesné výzkumné zprávy, příliš prý spoléhal na svou paměť.
Žádná z těchto nepříjemností však nemůže zastínit epochální význam jeho objevů, jimiž přispěl k vymýcení smrtelných chorob lidstva.
