Způsob krmení potomstva se liší
Samičky mají rovněž kladélko přeměněné v žihadlo, ale nikdy nežijí v koloniích. Pojem samotářské vosy označuje velmi různorodou skupinu, která ale má mnoho společného ve způsobu života.
Společensky žijící vosy a sršni neustále krmí své larvy předžvýkanou potravou – většinou jiným uloveným hmyzem rozmělněným silnými kusadly. Samotářské vosy však kořist určenou za potravu nezabíjejí a nemělní. Pouze ji ochromí bodnutím žihadla a uloží v blízkosti vajíček. Když se vylíhnou larvy, živí se čerstvou živou kořistí, kterou pro ně ulovila jejich matka.
Mohlo by vás zajímat
Mnoho druhů samotářských vos je potravně velmi specializovaných. Například druhy rodu květolib z čeledi kutilkovitých loví včely, kutilky rodu Ammophila loví housenky a kutilky rodu Sphex loví velká sarančata a cvrčky. Nejvíce samotářských vos žije zejména kolem Středozemního moře a v Mexiku a jižních částech USA.
Jízlivky
V chladnějších oblastech střední a severní Evropy žije sice méně druhů samotářských vos, ale přesto jich je dost a jsou přiměřeně hojné i velké, abychom je mohli bez obtíží pozorovat v přírodě. Jízlivka Emenes coarctatus zasahuje až do Anglie a u nás se vyskytuje někdy i ve vyšších polohách. Samička staví elegantně tvarované hnízdní buňky připomínající řeckou amforu. Stěny jsou ze zrnek písku a malých kamínků slepených blátem. Jízlivka jich někdy staví několik v blízkém sousedství. Když je stavba hotová, vydá se majitelka na lov. Zaměřuje se pouze na malé zelené housenky, které může snadno prostrčit hrdlem hnízda. Nacpe jich do něj asi tucet. Potom vsune do hnízda zadeček – sama se úzkým otvorem neprotáhne – vysune kladélko a jediné vajíčko zavěsí na hedvábném vláknu přímo nad zásobu ochromených housenek. Když se z vajíčka vylíhne larva, pustí se do nejbližší housenky. Než se zakuklí, prožere se celou zásobou připravených housenek. Dospělá vosa se musí z hnízdní buňky prokousat ven, brzy se spáří a celý generační cyklus se opakuje.
Hrabalky
Všechny hrabalky loví pouze pavouky. Většina druhů sice chytá hlavně slíďáky, ale kupříkladu Anoplius fuscus loví hlavně pavouky, kteří tkají lovné sítě. Některé americké druhy napadají i velké sklípkany a tahají je po zemi tak dlouho, dokud nenaleznou vhodné místo k vyhrabání hnízdní chodbičky. Některé hrabalky mohou chodit po pavoučích sítích a nepřilepí se, jiné zas výhružně bzučí okolo sítě tak dlouho, dokud nedonutí pavouka seskočit na zem, kde se s ním rychle vypořádají. Ochromeného pavouka hrabalka většinou přenese na list trávy, aby jí ho neodtáhl někdo jiný. Pak se dá do hrabání chodbičky v zemi, hlavně v písku, a během pilné práce chvílemi odlétá zkontrolovat, je-li její oběť stále na svém místě. Když je chodbička hotová, zatáhne do ní pavouka, snese na něj vajíčko a nohama a zadečkem pečlivě uzavře otvor udusaným pískem.
Kutilky
Kutilky rodu dlouhoretka (Bembix) se o potravu svých larev starají jinak. Postupně ji doplňují, a tak má rostoucí larva stálý přísun zcela čerstvé potravy, v tomto případě much. Dlouhoretka nejprve uloví malou mouchu, na kterou snese vajíčko, a jak vzrůstá žravost vylíhlé a rostoucí larvy, přináší jí matka stále větší a větší potravu, nakonec třeba i velké, krev sající ovády.
U nás žije hodně přes čtyři sta druhů jízlivek, hrabalek a kutilek, většinu druhů ale nalezneme pouze v nejteplejších oblastech jižní Moravy.
