Kosmani jsou čilé stromové opičky žijící v hustých tropických pralesích Amazonie.
Opravdu maličký
Nejmenší z 35 známých druhů je kosman zakrslý, který je dlouhý jen 30 cm a z toho skoro 20 cm připadá na ocas. Na rozdíl od většiny kosmanů, kteří mají na uších chomáče dlouhých chlupů, hřívu a vousy, má kosman zakrslý na hlavě přiléhající srst a je šikmooký.
Kosman dokonale šplhá ve větvoví, hravě poskakuje a pobíhá nahoru a dolů i pozpátku a přitom pevně svírá větev a trhavě pohybuje tělem. Když je vyrušen, vyběhne na strom spirálou, jako to dělají datlové. Dorozumívá se opakovaným vysokým „čik čik čik“.
Druhy a společenství kosmanů
Nejznámějším druhem je kosman bělovousý z jihovýchodní Brazílie, kterého lidé často chovají doma pro radost, nebo se užívá pro laboratorní výzkum chování primátů. Je to velmi společenské zvíře a v přírodě žije ve velkých tlupách. Pohybuje se v korunovém patru pralesa.
Studie kosmanů v zajetí ukazují, že ve skupině existuje jasná společenská hierarchie, a že k dorozumívání používají kosmani širokou škálu zvuků a postojů. Pach rovněž hraje důležitou roli. Kosmani značkují větve, na kterých se pravidelně pohybují, výměšky z přídatných pohlavních žláz a ze žláz v oblasti hrdla.
Pach sekretu je důležitý během námluv i při vzájemné komunikaci, třeba při uplatňování výhružných signálů. Když se dominantní samec setká s jiným samcem, otočí se k němu zády, zvedne ocas a vystaví své genitálie. Druhý samec se opatrně přiblíží, očichá buď ocas, nebo pohlavní orgány, a pak se odšourá v přikrčeném podřízeném postoji a vydává přitom zvláštní mňoukavé zvuky.
Soudržnost skupiny se udržuje sedánkami, při nichž si kosmani vzájemně probírají srst. Samcům se dostává větší péče než samicím. Kosman, který se dožaduje péče o srst, se přiblíží ke svému společníkovi či společnici, pohlédne mu přímo do očí, protáhne se a zaujme vybízivý postoj. Druhý mu pak pečlivě pročesává srst dlouhými drápky. Odstraňuje mu z kožichu cizopasníky a drobné nečistoty.
Námluvy a mláďata
Během námluv samec něžně pečuje o srst své družky. Potom se párek prochází zvláštním krokem za sebou, s jakoby ztuhlýma nohama a silně vyklenutým hřbetem. Když se samec těsně přiblíží k samici, mlaská a vyplazuje jazyk.
Kosmani věnují hodně času svým mláďatům, o která pečuje otec spolu s ostatními členy tlupy. Když se opičky narodí, otec je vezme na hřbet a každé 2 – 3 hodiny je předá matce ke krmení. Za tři týdny mláďata už jedí pevnou potravu. Otec jim často pomáhá s prvními sousty tak, že potravu rozmačká prsty.
Kosmani se dorozumívají širokou škálou zvuků zahrnujících pravděpodobně i vysoké tóny, které lidé neslyší.
Nejdravější z kosmanů je kosman stříbrný, který putuje ve dvanáctičlenných či ještě větších tlupách mezi keři a plaší přitom drobné ptáky a malé savce. Zabíjí je rychlým kousnutím do hlavy.
