Jak snadné je ocitnout se v nějaké paralelní realitě?

Ilustrační obrázek. Zdroj: www.publicdomainpictures.net

Mnohé věci považujeme za úplně samozřejmé – potom jsme v šoku, když nás něco zdánlivě neznámého vytrhne z našeho obvyklého prostředí. Ze všeho nejméně pochybujeme o realitě, která nás obklopuje.

Těžko uchopitelný čas

A čas? Co by se stalo, kdyby náhle ubíhal jinak, než jsme zvyklí? Stále znovu se stává, že jsme konfrontováni s ději, které uvádějí náš smysl pro realitu v chaos.

V únoru roku 2004 se odehrál příběh manželů Boba a Jean. Cestovali americkým Středozápadem a zastavili se v jednom městečku, aby si prohlédli muzeum. Bylo asi kolem třetí hodiny odpolední. Každý se v muzeu vydal jiným směrem, jelikož měli jiné zájmy a chtěli si podle nich prohlédnout jednotlivá oddělení. Dohodli se, že se v pět hodin sejdou u východu, protože muzeum v tu dobu zavíralo.

Jean již byla téměř hotová s prohlídkou, když se k ní přiblížil muž v baloňáku, který táhl za sebou na zavazadlovém vozíku stříbrnou aktovku. Prohlédla si ho, ale pak obrátila pozornost k obrazovce, na které běžela videa ze 60. let. Muž v plášti sledoval několik scén a pak řekl:“ Hm, vypadá to, jakoby to bylo dnes.“ Pak šel dál a táhl za sebou svůj vozík.

O pár minut později opustila Jean výstavní prostory, téměř přesně dvě hodiny poté, kdy do muzea vešla.

Pohřešovaná

U vchodu k ní bez dechu spěchal Bob. Žádal, aby mu okamžitě vysvětlila, kde byla, protože už ji nahlásil jako pohřešovanou. Jean se rozčílila a odpověděla, že byla celé dvě hodiny jen v muzeu. Bob však namítal, že několikrát prošel celé muzeum a hledal ji, ale nenašel ani stopy, nehledě na to, že mu pomáhali i pracovníci muzea.

Jean si uvědomila, že manžela jednou viděla, jak spěchá mezi vitrínami, on ji ale neviděl. Viděla také několik pracovníků muzea, kteří jí však též nevěnovali žádnou pozornost. Jak je možné, že ji neviděli, zatímco Jean je viděla zcela jasně? A jak přišli na to, že se v budově ztratila?

Náhle si vzpomněla na cizince se zavazadlovým vozíkem – ten musel sály opustit před ní. Ale nikdo jiný takovou osobu v muzeu nepotkal. Krátce předtím kustodi zkontrolovali sály, ale ani oni tam žádného návštěvníka neviděli.

Kde tedy byla Jean uvedené dvě hodiny a proč ji nikdo neviděl? Nacházela se snad v tu dobu v jiném čase, v nějaké paralelní realitě, která je od tady a teď oddělena pouze drobnými rozdíly ve vlnění?

A kdo byl ten tajemný cizinec, který ji naopak viděl a ještě s ní pohovořil? Hranice k jiným vrstvám bytí jsou, jak se zdá, někdy velmi propustné.