Evropský migrační pakt očima českých politiků: „obludná dohoda“, nebo nezbytné řešení?

Pexels/Peace Alberto Iteriteka

ČESKO – Česko není zrovna zemí, kam by migranti z jiných zemí mířili po tisících. Ostatně, právě naše republika je známá tím, že vůči uprchlíkům příliš vstřícná není. Jenže migrační krize v Evropě existuje, i když my ji u nás příliš nepozorujeme. Přesto jen loni v Evropě o azyl žádalo kolem milionu lidí, což je, mimochodem, nejvíce od let 2015/2016. Není tedy divu, že Evropa se tento problém snaží řešit – a ulevit zemím, které čelí největšímu náporu. Právě tak vznikl tzv. migrační pakt, o němž se členské státu Unie přely mnoho let, aby jej konečně minulý týden v kompromisním znění schválily. Co to znamená pro Česko? A opravdu půjde o apokalypsu tak, jak stav popisují předsedové tuzemských opozičních hnutí ANO a SPD?

Neřešený problém migrace

Data mluví jasně – podle Eurostatu byl počet žadatelů o azyl v Evropě loni opět enormní. S největšími počty nových žadatelů se pak potýkají v Německu, ve Francii a ve Španělsku. Již mnoho let se tedy v rámci Unie řeší, jak nejvytíženějším zemím pomoci. Právě to by měl zajistit migrační pakt, který je výsledkem celé řady ústupků tak, aby byl akceptovatelný pro většinu členských zemí. Minulý týden jej sice konečně Evropský parlament odhlasoval, velká kritika na adresu tohoto materiálu však míří např. z Maďarska a Slovenska (tyto státy s paktem vyjádřily jasný nesouhlas). Hlavním cílem celého materiály pak je nastolení větší rovnováhy mezi jižní a severní Evropou, mezi Středozemím, Balkánem a státy, kam migranti míří.

Co obsahuje migrační pakt?

Celý balík opatření obsahuje v základu desítku legislativních návrhů, a to včetně efektivnějšího vyřizování žádostí o azyl, principu rychlejšího vracení neúspěšných žadatelů do vlasti a větší kontroly vnějších hranic. Na celém procesu by se pak měly nějakým způsobem podílet všechny členské státy Unie. Ovšem právě princip povinné solidarity budí nejvíce kontroverzí. Nejvíce vytíženým zemím mají totiž ostatní státy pomáhat jedním ze tří způsobů, který si samy zvolí: finančně, materiálně, příp. musí určitou část běženců přijmout. Nutno dodat, že v minulosti ministr vnitra Vít Rakušan (STAN) zmiňoval, že pakt obsáhne speciální českou výjimkou – tedy že nejen naše země, ale také Polsko a pobaltské státy by do systému zpočátku přispívat nemusely, protože přijaly velké množství uprchlíků z Ukrajiny. Dle částí českých europoslanců je ale mechanismus složitější a výjimka není jistá.

„Obludnost“?

A jelikož v Česku je migrace tématem, které rozhodně „táhne“, rozhodla se hnutí ANO a SPD svolat na toto téma mimořádnou schůzi Sněmovny a migrační pakt „prodiskutovat“… Poslanci se tedy více jak tři hodiny o paktu přeli. Zatímco ministr Rakušan úmluvu hájil jako nezbytnou, předseda hnutí ANO Andrej Babiš ji označil za zradu. „Odhlasování této naprosto šílené obludné dohody, která obsahuje skryté uprchlické kvóty, zavazuje Českou republiku k přijímání migrantů z Afriky a Blízkého Východu a může za pár let změnit naši zemi k nepoznání,“ uvedl přímo. To ale ministr Rakušan odmítá. „Dojednali jsme během českého předsednictví pakt bez povinných relokací – tedy kvót,“ uvedl přímo s tím, že ale Česko bude muset samozřejmě zemím postiženým migrací povinně pomáhat, třeba penězi – za 1 uprchlíka by mělo hradit cca půl milionu korun.

Evropská komise by tedy měla každý rok situaci vyhodnocovat a zjišťovat, které země jsou pod jakým tlakem. Balík ještě musí schválit Rada EU kvalifikovanou většinou (uplatnit právo veta nelze). Jako celek by mohl být migrační pakt – v případě přijetí – uplatněn cca za 2 roky.