Říká se, že neexistuje nic komplikovanějšího než mezilidské vztahy. V žádném partnerském vztahu nesvítí pořád slunce, občas se také zatáhne. Pokud se na blankytné obloze vztahu objeví tu a tam nějaký mráček, který brzy zase zmizí, je vše v pořádku nebo alespoň v normálu. Pokud se však pravidelně objevuje mrak, který vrhá tmavý stín na jednoho nebo oba partnery, pak je třeba situaci řešit. Jinak hrozí, že ve vztahu už bude tma a nevlídno napořád.
Existují způsoby chování, na které jsou lidé ve vztazích obecně citliví, kterým se však v běžném životě nevyhneme. Pokud se vyskytují ojediněle, dají se běžně zvládnout, aniž by vztah utrpěl újmu. Pokud se však začnou stávat pravidlem, mohou přerůst z počáteční rozladěnosti až do fáze, kdy vztah skutečně zničí.
Nedostatek empatie
Nedostatečná schopnost, v nejhorším případě úplná neschopnost, vcítit se do partnera může druhého velmi zraňovat. Prožívá-li jeden z partnerů obavy či smutek, podvědomě očekává od toho druhého podporu. Zdaleka nemusí jít o to, že by ten druhý měl aktivně daný problém začít řešit, což často muži mylně předpokládají. Mnohdy naprosto stačí jen prokázání vnitřní účasti. Vzít druhého kolem ramen a říct: „Vím, jak se cítíš. Jsem tady, abych ti byl(a) oporou.“
Zlehčování
I dva spolu žijící lidé mohou mít na stejnou věc naprosto odlišný názor. Pokud si však jeden z partnerů opakovaně na něco stěžuje, měl by tomu ten druhý věnovat pozornost, byť má pocit, že se jedná o malichernost. Permanentní stížnosti druhé strany mohou být zoufalým voláním o pomoc. Lze je přirovnat k doutnající sopce, která jednoho dne, k překvapení druhého, vybuchne.
Kritizování
Nikdo nejsme dokonalí, a proto pokud druhého kritizujeme, měli bychom volit šetrný způsob. Říká se, že zlatým pravidlem komunikace ve spokojeném vztahu je vyslovit 80 % pozitivních věcí a pouze 20 % negativních. Mnohdy však je tento poměr obrácený, což vede k tomu, že kritizovaný má pocit, že nedělá vůbec nic dobře, že je ve vztahu zbytečný.
Nedostatek vzájemně stráveného času
Nejde ani tak o kvantitu společně stráveného času jako spíše o kvalitu. Budou-li se partneři spolu dívat denně hodiny na video nebo každý koukat do svého mobilu, aniž by prohodili pár souvislých vět, pak nelze o vzájemnosti hovořit. Jde o to, aby v tomto čase spolu hovořili, udržovali vzájemný kontakt, nejen fyzický, ale také duševní, aby se jejich světy co nejvíce prolínaly.
Narušování důvěry moderními technologiemi
Chytré mobily a další moderní technologie umožňující kdykoli a kdekoli komunikovat s kýmkoli jen potvrzují pravdivost přísloví, že příležitost dělá zloděje. Nevěra, byť „jen“ virtuální, je dnes na dosah ruky. Pokud jeden z partnerů (nebo oba) musí mít neustále mobil při sobě, nepřetržitě jim chodí zprávy a upozornění, popř. odepisují, když si myslí, že je jejich protějšek nevidí, pak se ve vztahu zákonitě uhnízdí pochyby a nedůvěra.
Mnohdy si člověk, který se chová výše uvedeným způsobem, ani neuvědomí, že jeho chování vůči druhému již pomalu přerůstá únosnou mez. Přehlížení varovných signálů však často vede k postupnému odcizování se, a nakonec k rozpadu vztahu nebo k tomu, že strádající partner začne hledat své emoční zázemí jinde.