Autor píšící pod pseudonymem Lewis Carroll vytvořil dílo tak originální, že snad nemá v podobné literatuře obdoby. Je považováno za jeden ze základních pilířů dětské literatury.
Jak to začalo
Jednoho krásného odpoledne, přesněji 4. července 1862, naslouchaly tři dívenky, sestry Liddellovy, vyprávění rodinného přítele Charlese Lutwidge Dodgsona (1832 – 1898). Byl to příběh o dívence jménem Alenka, která se dostala králičí norou pod zem. Příběh zcela uchvátil zejména prostřední z nich jménem Alice, a tak na Charlese naléhala, aby to, co vyprávěl, sepsal – zkrátka aby si mohla příběh přečíst, kdykoliv se jí zamane.
Dodgson v té době vyučoval matematiku na Oxfordu. Byl však již dávno přesvědčen o tom, že chce být raději spisovatelem. Jeho první čtenářské pokusy se nesetkaly s nějakým větším zájmem. Chtěl sepsat nějaké vážné dílo, přesto malé Alici k Vánocům 1864 daroval vlastnoručně ilustrovaný příběh o Alence. Když už si dal tu práci, dílko poslal též svému nakladateli Macmillanovi.
Vydal jej pak pod pseudonymem Lewis Carroll roku 1865 – a byla to senzace. Pokračování příběhů malé Alenky v krajině za zrcadlem pak mělo snad ještě větší úspěch, Dodgson však raději zůstával učit na Oxfordu – jakoby snad svému obrovskému úspěchu na poli literárním ani nevěřil.
Je to jen autorova obrovská fantazie?
Můžeme jen žasnout nad ohromnou autorovou imaginací a fantazií, protože příběhy se zcela vymykají běžné lidské zkušenosti. Někteří lidé označují tyto příběhy nejen za zcela originální, ale svým zkreslováním reality, absurditou a nelogičností za přímo šílené.
Sám autor oba příběhy vysvětluje jako sny malé Alenky. Ale odkud čerpal své nápady? Hovoří se o drogách, jejich poživatelé si prý jasně dokáží představit fantaskní zvířata nebo oživlé předměty hovořící tak, že jim nikdo nerozumí, navíc je tu všudypřítomná ztráta orientace v čase. O tom, zda opravdu Dodgson užíval nějaké drogy, však není nic známo. Zkoumáno je ale kupříkladu to, že autor trpěl epileptickými záchvaty – a pokroucení reality a pocity zvětšování a zmenšování provázejí některé druhy těchto záchvatů.
Absurdita v knihách je prý vysvětlitelná – Dodgson měl zažívat pocity vykořeněnosti a absurdity. Důvod? Třeba jeho záliba ve velmi mladých dívenkách, ještě nedospělých. Podle různých zpráv požádal Alicina otce, děkana Liddella, o Alicinu ruku v době, kdy jí bylo pouhých jedenáct let. Otec to však odmítl a vztahy dřívějších přátel potom velmi ochladly. O dospělé ženy údajně Dodgson zájem neměl a nikdy se neoženil.
Toto jsou poněkud temnější stránky života slavného spisovatele. Odráží se v knížkách o Alence? Ta také v podzemní říši nejprve selhává, a to podobně, jako autor v realitě. Ať už je to jak chce, dal Dodgson šanci prožít fantastický svět milionům čtenářů. A jeho dílo se těší stálé oblibě, nehledě na filmová zpracování.
