Znáte někoho jako milého a vstřícného kolegu, zábavného společníka a inteligentního gentlemana. A najednou zjistíte, že jste se asi spletli. Je možné, aby tento člověk měl ještě i druhou tvář? Aby dokázal být hrubý, sprostý, ponižovat své okolí, propadat změnám nálad, chování i oblečení? A navíc si těchto svých proměn nebyl, alespoň údajně, vědom.
Pokud v lidském chování a prožívání existují velké rozpory, může stát v pozadí psychická porucha. Jednou z nich je tzv. JH syndom, tedy Jekyll-Hyde syndrom, který postihuje jak muže, tak ženy. Jedná se o poruchu poměrně vzácnou, nicméně bývá často chybně zaměňována za jiné psychické poruchy, zejména za bipolární poruchu či schizofrenii.
Hororový příběh Jekylla a Hyda
Ačkoli jste možná knihu Podivný případ doktora Jekylla a pana Hyda nečetli, jména Jekyll a Hide vám budou určitě alespoň povědomá. Jedná se o jména hlavního hrdiny hororového příběhu, který napsal v r. 1886 skotský spisovatel R. L. Stevenson. Novela byla přeložena do mnoha jazyků, stala se předlohou mnoha filmů a také byl podle ní natočen muzikál. Příběh vyprávějící o záhadné postavě, jejíž osobnost bychom mohli moderně označit „2v1“, upoutal velkou pozornost. V jednom člověku se totiž ukrýval jak doktor Jekyll ztělesňující lidskou dobrotu, šlechetnost a moudrost, tak Mr. Hyde posedlý zlem, krutostí a zvrhlostí.
Mnohočetná porucha osobnosti
JH syndrome spadá do kategorie mnohočetné poruchy osobnosti, nyní také označované jako disociativní porucha identity (DID). V Evropě postihuje asi 2 % obyvatel, u žen je diagnostikována 6krát častěji než u mužů. Tuto poruchu si můžete zjednodušeně představit jako situaci, kdy v jednom člověku existují dvě různorodé osobnosti. Každá z nich má své typické chování a prožívání, které se projevuje nejen v tom, co dotyčný říká svému okolí (např. je milý, obviňuje druhé), ale také v třeba v gestech, chůzi, oblékání nebo způsobu líčení. Tyto rozdílné osobnosti dotyčného člověka pak střídavě ovládají. U JH syndromu se hovoří o rozštěpení pouze na dvě osobnosti, ale obecně u mnohočetné poruchy osobnosti jich může být i více. Jako spouštěč přepnutí mezi osobnostmi mohou působit různé podměty, např. stres, hádka, hudba atd. Dotyčný si těchto proměn svých vnitřních osobností (tzv. alternativních identit – alterů) není zpravidla vůbec vědom. V rámci osobnosti, která je právě přítomna, si dotyčný nepamatuje, co dělal, když byl pod vlivem svého druhého altera.
Neschopnost nadhledu
JH syndrome, případně mnohočetná porucha osobnosti, bývá často zaměňována za jiné psychické poruchy. Laici ji mohou zaměnit za depresivní či úzkostné poruchy. Odborník však tento rozdíl většinou hravě rozezná. Lidé trpící „pouhou“ úzkostí nebo depresí se sice mohou chovat na první pohled podivněji, mají však zpravidla na svou situaci náhled, tj. vědí, že s nimi něco není v pořádku a mnohdy dokážou svůj problém i poměrně dobře vystihnout. Lidé s mnohočetnou poruchou osobnosti tohoto nadhledu nejsou schopni, žijí prakticky několik nezávislých životů najednou.
Jak poznat, že nejde o bipolární poruchu či schizofrenii
Zmíněné problémy mohou být zaměněny za bipolární afektivní poruchu, dříve označovanou jako maniodepresivní psychózu. V akutní fázi onemocnění dotyčný totiž rovněž ztrácí nadhled. Jeho chování se liší podle toho, jestli u něj právě probíhá fáze mánie (pocit, že nic není problém, minimální potřeba spánku, utrácení peněz, střídání partnerů, sklon k alkoholu, drogám) nebo deprese (vyčerpání, pocit zbytečnosti, úvahy o konci života). Dalším psychickým onemocněním přicházejícím v potaz v souvislosti s JH syndromem, může být schizofrenie. U schizofrenie sice dochází k „rozštěpení“ osobnosti, ale ne ve smyslu, že by se jedno „já“ rozštěpilo na dvě oddělené odlišné osobnosti, ale spíše v rámci jedné osobnosti dojde k narušení souhry (tj. rozštěpení) psychických funkcí – vnímání, myšlení, vůle, prožívání emocí.