Existuje řada světoznámých operních domů, ale Palais Garnier v Paříži patří i díky knize Gastona Lerouxe k nejznámějším.
Opera Palais Garnier
Muzikál Fantom opery, který vznikl na základě knihy od Gastona Lerouxe, publikum velmi zaujal. Nikdo ale neví, nakolik je vlastně příběh smyšlený a nakolik se opírá o skutečnost.
Opera Garnier byla postavena mezi lety 1861 a 1875 na rozkaz císaře Napoleona III. Nazývá se podle svého architekta, kterým se stal teprve šestatřicetiletý Charles Garnier. Bylo nevídané, aby takovou zakázku získal v obrovské konkurenci celkem neznámý architekt, ale jako jediný byl schopen navrhnout budovu, která by pojala asi 1900 osob. V té době to bylo něco mimořádného.
Ovšem už zpočátku dělala stavba problémy – ukázalo se, že povrch, na kterém se mělo stavět, je vlastně bažinou s komplexem podzemních jezer. Takové podloží nebylo příliš stabilní, a tak trvalo osm měsíců, než se základy usadily. Garnier rychle přišel s nápadem – vymyslel systém pump, který pumpoval vodu z podzemí budovy – také jistě nic jednoduchého.
Navíc ani tehdejší situace ve Francii pokračování stavby příliš nepřála – volby roku 1869 ukázaly, že lidé jsou celkově nespokojeni zejména s tím, jak císař rozhazuje státní rozpočet. Po vypuknutí prusko-francouzské války byl Napoleon III. sesazen a zemřel roku 1873.
Garnier bojoval za svůj projekt, jak mohl, a to nebylo jednoduché – Francouzům připadalo, že budova opery spolyká příliš mnoho peněz. Přesto došlo 5. ledna 1875 přece jen k otevření opery.
Legenda o Fantomu
Je zajímavé, jistě ale příhodné, že legenda o Fantomovi vznikla ještě během stavby. Povídá se, že na nedaleké hudební konzervatoři Rue Le Peletier studovala krásná baletka a zároveň také mladý pianista, který prý měl před sebou slibnou kariéru. Ti dva se do sebe zamilovali a dokonce plánovali svatbu – vše však mělo dopadnout jinak. V říjnu 1873 vypukl požár, který celou konzervatoř zničil. Zahynula při něm i krásná baletka a mladý pianista byl vážně popálen, především zůstal znetvořen v obličeji. Schoval se prý v podzemí pod operou, protože lidé jej považovali za nestvůru. V podzemí pak pokračoval ve skládání hudby, tedy skladby, kterou původně chtěl stihnout do svatby.
Časem se objevily zkazky o jakémsi Fantomovi opery, který má strašit ve sklepeních pod budovou. Pianista prý v podzemí zemřel, jeho tělo ale nebylo nikdy nalezeno.
Následoval rok 1910, kdy vyšla kniha Gastona Lerouxe, která se výše uvedenou legendou inspirovala, spojila ji však s dalšími záhadnými událostmi, které se prý měly v opeře odehrát. Jeden z divadelních posluhovačů byl nalezen zjevně oběšený, provaz však nikde, krátce nato spadla jedna z tanečnic, údajně náhodou, z galerie, a zemřela. Zvláštní je také dopis, který skutečně obdržel ředitel opery. Tajemný pisatel požadoval měsíční rentu dvaceti tisíc franků a rezervaci lóže číslo pět. A skutečně se dodnes lidé bojí kupovat si vstupenku do této lóže.
Legenda o tajemném Fantomu opery zde žije dál.
