ČESKO – Stavební spoření je v Česku velmi oblíbený produkt. Aktivní smlouvu stavebního spoření měly ke konci loňského roku v Česku více jak 3 miliony lidí. Ačkoliv oficiálně se tento typ zvýhodněného spoření navíc se státní podporou, která může dosáhnout až 2 tis. ročně, jmenuje „stavební“, neznamená to, že by jej lidé nutně k souvisejícím výdajům museli využít. A v tom je právě problém. Naspořené peníze lze totiž využít prakticky jakkoliv, nejen k investicím do bydlení. I když dle průběžných údajů stavebních spořitelen určitá část lidí skutečně úspory využívá k výdajům spojeným s bydlením, rozhodně jsou i tací, co tak nečiní. Mnozí tak s penězi po jejich výběru naloží zcela jinak. Není totiž stanovena žádná povinnost deklarovat, nač budou naspořené finanční prostředky využity. A to se vládě v době, kdy hledá každou možnost úspor, nelíbí.
Neefektivní!
Podle Ivana Bartoše (Piráti), ministra pro místní rozvoj, je stavební spoření neefektivní a neplní svou funkci. Čtyři miliardy, které ročně stát na související podporu vynaloží, tak nejsou vynakládány účelně. Ačkoliv ve hře jsou různé scénáře, jak se stavebním spořením naložit, Národní ekonomická rada vlády (NERV) navrhuje kompletní zrušení státní podpory. Podobně jako členové NERV pak stavební spoření kritizují i mnozí ekonomové. „Je veřejným tajemstvím, že řada lidí stavební spoření nevyužívá na žádné účely, které by byly spojené se zajištěním bydlení. Využívají jej jako státem dotované spoření. Není ale důvod, aby stát – zejména v situaci, v jaké jsme – z kapes daňových poplatníků toto dotoval,“ uvedl tak např. ekonom Vít Hradil.
Faktem přitom skutečně je, že řada lidí využívá stavební spoření jen jako výhodnější alternativu k termínovanému vkladu nebo spořicímu účtu. Těm, kdo si tímto způsobem spoří, při naplnění podmínek ke zhodnocení úspor každoročně stát přispívá částkou až ve výši 2 tisíce. Přitom např. stavební spoření od Buřinky v souhrnu (a při naplnění podmínek) nabízí zhodnocení až o 6,8 % ročně, kdežto spořicí účet České spořitelny poskytuje zhodnocení jen 5 % ročně. (Je však třeba brát v potaz jednotlivá specifika obou produktů).
V konkrétních změnách není jasno
V tom, jak se stavebním spořením naložit, však zatím napřič politickým spektrem nepanuje shoda. A to nejen opozici, ale ani v koalici. „Když je stát v deficitu, musí velmi zvažovat, které opatření, tedy podporu, zachová,“ uvedl tak např. ministr financí Zbyněk Stanjura (ODS). Ačkoliv změnám je nakloněn i již zmiňovaný ministr pro místní rozvoj, ten dodává, že by v případě zrušení požadoval garanci, že uspořené 4 miliardy korun budou využity pro oblasti bydlení. Sám pak navrhnul např. investici do podpory bydlení nájemního.
Stavební spořitelny zase varují, že pokud by vláda státní podporu na stavebním spoření zrušila, znamenalo by to odliv střadatelů. To by zároveň vedlo k tomu, že by nebylo možné nadále poskytovat zvýhodněné úvěry. Omezení státní podpory by tedy zkomplikovalo poskytování úvěrů především lidem s nižšími příjmy. Ačkoliv dnes skutečně mnoho lidí stavební spoření za jeho základním účelem nevyužívá, podle dat stavebních spořitelen ti, kdo tak činí, tímto způsobem stále častěji peníze investují směrem k energetickým úsporám. Prostřednictvím stavebního spoření tak financují např. fotovoltaiku, tepelná čerpadla či kvalitnější okna.