Diplomat, špion, důstojník a šermíř Le Chevalier d´Éon si vybudoval v předrevoluční Francii skvělou kariéru. A potom, ve věku 48 let, náhle prohlásil, že je ženou. Zbytek svého dlouhého života prožil jako rytířka.
Začátek kariéry
I kdyby si Charles d´Éon de Beaumont nezměnil pohlaví, jeho osudy by tak jako tak budily pozornost. Jeho život byl totiž plný skandálů, vysoké politiky, dobrodružství i nebezpečí. Hotový příběh pro román.
Narodil se roku 1728 v burgundském městě Tonnerre a jeho matka měla šlechtické předky. Později prohlašoval, že se narodil jako děvčátko, ale rodiče jej oblékali jako chlapce kvůli nároku na dědictví – to mohlo připadnout pouze mužskému potomkovi. Jak se zdá, tento příběh byl součástí Charlesova vlastního mýtu, neboť byl skutečně chlapcem. Ve škole se učil mimořádně dobře a svá studia ukončil v Paříži absolutoriem práv. Začal pracovat ve vládním berním úřadu a také jako královský knižní cenzor.
Samé úspěchy
Roku 1756 se nechal naverbovat osobní tajnou službou Ludvíka XV. Le Secret du Roi (Královo tajemství). A tu začala vycházet jeho hvězda. Byl vyslán do Sankt Petěrburgu, aby odradil ruskou carevnu Alžbětu od spojenectví s Británií. On sám později tvrdil, že se k ní vetřel jako žena, to ale není vůbec jisté. Každopádně se mu podařilo carevnu přesvědčit, aby raději uzavřela spojenectví s Francií a Rakouskem. Triumfoval.
Brzy nato byl vyslán opět do Ruska jako zaměstnanec nově otevřeného francouzského velvyslanectví, ale v roce 1761 pořádal o povolení účastnit se bojů Sedmileté války. Stal se tak kapitánem u dragounského regimentu a vynikajícím šermířem. Tehdy však byla již válka u konce a roku 1762 byl vyslán do Londýna, aby pomáhal při mírových jednáních, které pak vyústily v ratifikaci Pařížského míru. Sehrál tam zřejmě významnou úlohu, neboť byl za to povýšen do rytířského stavu a stal se chevalierem.
Nacházel se na vrcholu své kariéry a vedl okázalý život plný bálů a hostin. Přitom stále působil jako agent královy tajné služby s posláním sbírat informace pro starý oblíbený plán Ludvíka XV. – invazi do Anglie.
Soudní spor
Pak se ale začala stahovat mračna. Velmi jej rozzlobilo jmenování hraběte de Guerchy novým francouzským velvyslancem v Británii, protože to znamenalo konec jeho působení ve funkci mimořádného vyslance. Z Londýna odmítal odejít. Ludvík XV. žádal jeho vypovězení ze země, ale britská vláda prohlásila, že nemá zákonnou moc, aby mohla vyhovět. S de Guerchym měli neustálé spory a celá záležitost se dostala až před soud. Britská porota rozhodla ve prospěch našeho hrdiny a de Guerchy byl potupně odvolán do Francie.
Najednou ženou
V Anglii konce 18. století, kdy se velmi rozvíjely pamflety a karikatury (často nepravdivé), se cítil d´Éon jako ryba ve vodě. Francouzský dvůr se obával, že je připraven zveřejnit i vysoce kompromitující dopisy od Ludvíka XV. a král si tedy raději koupil jeho mlčení – nechal mu vyměřit roční penzi 12 tisíc livrů, což byla slušná částka.
Mohl si užívat slušné penze, ale jeho sláva měla ještě vzrůst. Kolem roku 1770 se objevily zvěsti, že je ženou. V londýnských kavárnách se uzavíraly sázky na jeho skutečné pohlaví a d´Éon se odmítal jakkoliv vyjádřit.
Návrat domů
Rok 1774 znamenal obrat v jeho životě. Zemřel totiž francouzský král a Ludvík XVI. sice souhlasil, že mu penzi ponechá, byl však odhodlán dostat jeho i kompromitující materiály zpět do Francie. Vyjednávání skončila tak, že mu bude ponechána penze, ale vrátí se do Francie a bude žít v rodném Tonnerre jako žena.
Po čtrnácti letech politického exilu, v roce 1777, se tedy vrátil domů. Avšak roku 1785 obdržel povolení vrátit se do Londýna, prý proto, aby vyrovnal své dluhy a této příležitosti využil k útěku. Když v roce 1789 vypukla Velká francouzská revoluce, přišel o penzi a ovšem s tím také o povinnost oblékat se jako žena. Toho ale nevyužil a i v Anglii se dál oblékal do ženských šatů. Kdo ho však spatřil, neměl prý pochyb, že je to muž převlečený za ženu. Soudobé portréty to potvrzují, ale rytíř si stál na svém.
Konec života dobrodruha
Musel si začít nějak vydělávat, proto využil své slávy a vystupoval jako šermířka. Roku 1796 byl ale těžce zraněn, což ukončilo jeho kariéru baviče. Roku 1804 se kvůli dluhům dostal do vězení a svého propuštění dosáhl za pomoci zálohy na svůj životopis, pro který vymyslel název Panna tonnerrská. Knihu ale nikdy nenapsal a dožil své dny v chudobě. V roce 1810 zemřel v Londýně ve věku 81 let. Při ohledání mrtvoly konečně vyšla najevo pravda o jeho pohlaví – byl skutečně mužem.
Proč se však rozhodl vystupovat jako žena? Existuje řada divokých teorií, zjevně nepravdivých. Rytíř musel mít nějaký vnitřní motiv, psychologický důvod pro tak radikální změnu identity, nebo ne? Pokud jej však měl, rozhodl se o něm nikdy nepromluvit.
