V Edinburghu má jednu z nejhorších strašidelných pověstí Bellova ulička. Tam se také odehrává tento příběh.
Hodilo se mu jeho řemeslo
Před dvěma sty lety žil v jednom domě v Bellově uličce zámečník a kovář George Gourlay se svou ženou Christian. Ode dne, kdy se tam nastěhovali, George fascinoval záhadný dům stojící pod jejich domem. Po dvacet let byl prázdný s pevně zavřenými okenicemi. Bylo velmi nezvyklé, aby v domě na Starém Městě tak dlouho nikdo nebydlel.
Kam zmizeli jeho obyvatelé? Jak to, že ho nikdy nepronajali či neprodali? Takové otázky trápily George. Christian by měla být schopná něco mu o tom povědět, neboť zde žila ještě předtím, než se vzali, ale ta se zdráhala mluvit.
V mnoha krčmách, kde se obvykle stavoval po práci, slýchal George historky o tom, jaký ten dům kdysi býval. Místní lidé na něj měli různé názory, ale doopravdy nevěděl nikdo nic. Nakonec zvědavost George přemohla a jeho řemeslo zámečníka bylo až příliš příhodné, aby je nevyzkoušel.
Dům musel být opuštěn ve spěchu
Vydal se tedy jednou pozdě večer do domu vyzbrojen zámečnickými klíči a svíčkou. Dovnitř se dostal snadno a ocitl se v dlouhé, úzké chodbě, kde to páchlo rozkladem. Když uviděl čtvery dveře vedoucí z chodby do pokojů, tušil už, že ho tam čeká cosi zlověstného.
Prvními dveřmi se dostal do kuchyně. Mnohé tu svědčilo o tom, že byla opuštěna ve spěchu. Na stole ještě ležely talíře.
Přešel do jídelny a tam našel stůl prostřený pro dva. Vypadalo to zkrátka, jako by odtud všichni zmizeli ve velkém spěchu. Když George pomalu otvíral dveře do ložnice, začínala ho opouštět odvaha. Na prahu zůstal stát v hrůze. Svazek klíčů mu spadl na zem a ten zvuk se rozlehl místností. Třeštil oči na starodávnou postel s nebesy. Nad ní se totiž objevil duch v bílém hávu a v děsivém tichu se snášel k němu dolů. Pak se kolem něho protáhl a zmizel v chodbě. Při tom Georgovi zhasla svíčka.
Objevil cosi děsivého!
George byl ale rozhodnut nevzdat se, když už se dostal tak daleko. Zapálil opět svíčku a přistoupil k posteli. Uchopil sametový závěs, rozvěšený kolem postele, a trhl jím. V posteli před ním ležel kostlivec a zuby měl zaťaté jakoby ve strašné bolesti.
To Georgovi úplně stačilo. V panickém děsu prchal z domu. Tu noc nezamhouřil oči a ještě ráno byl v šoku.
Za dva dny někdo zaklepal na dveře. Aniž se starší neznámý muž představil, začal manželům klást podivné otázky a vyptával se, zda George není náhodou zámečník. Požádal pak George, aby s ním zašel do domu pod nimi a pomohl mu odemknout dveře. Zámečník odmítl. Cizinec se nato otázal, zda George zná „to tajemství“. Když se George přiznal, cizinec svěsil hlavu. V tu chvíli Christian návštěvníka poznala a utíkala s křikem z domu. Prosila sousedy, aby zavolali fiskála, a pak vysypala, co věděla. Cizinec, který se jmenoval Guthrie, byl před mnoha lety posledním majitelem záhadného domu.
Duch snad došel klidu
Jedné noci se nečekaně vrátil domů a našel svoji ženu v náruči jiného muže. V zuřivém záchvatu zabil milence a za chvíli potom i svoji ženu. Christian u nich v té době sloužila. Guthrie jí zaplatil, aby o vraždách mlčela.
Fiskál se k tomu postavil shovívavě. Přikázal, aby pan Guthrie prostě pohřbil svoji ženu. Její duch nalezl klid, ale určité tajemství zůstalo nevysvětleno. Jak třeba naložil Guthrie s tělem milence své ženy? To už se nikdy nedozvíme.
