ZLÍN – Pod pojmem nemocniční kaplan si mnozí představí člověka, který na vyžádání navštěvuje věřící pacienty, popřípadě šíří víru mezi nevěřícími. Čtyři kaplani z Baťovy nemocnice by však potvrdili, že to tak zdaleka není, a že za pacienty chodí především jako člověk za člověkem.
Hlavním úkolem kaplanské služby je navštěvovat nemocné, povídat si s nimi o tom, co je pro ně v tu chvíli důležité a o čem sami chtějí hovořit, nebo pomoci nemocným hledat odpovědi na jejich otázky po smyslu života. I proto je kaplan u nemocničního lůžka a někdy také v pomoci zdravotníkům stále žádanější.
Staňte se členy FB skupiny Život ve Zlínském kraji a žádná zpráva z kraje vám neunikne. Sledujte nás na Twitteru, kde pro vás připravujeme plejádu pestrých zpráv.
Na každém oddělení je práce jiná
V Krajské nemocnici Tomáše Bati ve Zlíně působí čtyři kaplani, tři muži a jedna žena. Když před téměř dvaceti lety v nemocnici začínali, byli ještě zaměstnanci arcibiskupství. V současné době jsou zaměstnanci nemocnice, vzniklo samostatné oddělení klinické pastorační péče a dva z nich jsou už tři roky také členy multidisciplinárního Podpůrného a paliativního týmu KNTB. „Za pacienty chodíme na jejich vyžádání, prosbu rodiny, zdravotnického personálu, a podobně. Většinou s námi pacienti sdílí své obavy, hovoří o svém životě, nemoci, o svých bolestech, potřebují povzbudit. Nástrojem kaplana je osobní rozhovor, aktivní naslouchání i práce s tichem,“ popsal Vít Kadlčík, vedoucí Oddělení klinické pastorální péče zlínské nemocnice.
Dodal, že rozhovory s pacienty jsou velmi individuální, často záleží i na tom, kde jsou hospitalizováni. „Jiná je práce v prostředí intenzivní medicíny, kdy je člověk často odkázán na bibliografickou anamnézu ze strany rodiny, v chirurgických oborech se projevuje strach a úzkost z náročné operace. Na neonatologii nemocniční kaplan pracuje s úzkostí a strachem rodičů, na odděleních následné péče je prostor pro kontinuální doprovázení,“ říká Kadlčík.
Dobře končí rozhovory i s původně nepřátelskými lidmi
Nemocniční kaplani někdy představují pro nemocné zástupce Boha nebo církve a někteří pacienti reagují na jejich přítomnost s nedůvěrou. „Lidé mají například negativní zkušenosti s kněžími, církví jako takovou, mnohdy Bohu vyčítají, že dopustil nemoc, smrt, války. Stávají se případy, že pacient má výhrady vůči přítomnosti kaplana nebo na něj podrážděně reaguje. I mně se to párkrát stalo, ale vždy jsem se s dotyčným člověkem snažil domluvit. Ve většině případů se to podařilo, a nakonec jsem si dobře popovídal i s původně nepřátelsky zaujatým pacientem. Také se ovšem stává, že se pacient na sousedním lůžku, který původně přítomnost kaplana nechtěl, přidá k modlitbě, nebo ho požádá, aby se věnoval jemu, i když není praktikující katolík,“ poznamenal Vít Kadlčík.
Nemocničním kaplanem se rozumí osoba, ať už muž nebo žena, která poskytuje duchovní péči pacientům a jejich blízkým, personálu a návštěvníkům, řídí práci dobrovolníků v oblasti duchovní péče a zajišťuje kontakt s duchovními křesťanských církví dle přání pacientů. Působí na základě pověření vlastní církví a vyslání Českou biskupskou konferencí nebo Ekumenickou radou církví v ČR. K dalším kvalifikačním předpokladům patří vysokoškolské vzdělání v oblasti teologie na magisterském stupni, tři roky působení v obecné pastorační péči a specializovaný kurz nemocničního kaplanství.
