Kacíři neměli ve středověku šanci – o jejich osud se postarala inkvizice – organizace, která měla svého času na svědomí tisíce nevinných životů.
Logroňo
Hlavním městem severošpanělského regionu La Rioja je město Logroňo. Je to malebné místo, které založili již staří Římané, ale mezi lety 1609 – 1610 tu proteklo hodně krve a slz. Logroňo se totiž stalo sídlem španělské inkvizice.
Španělské inkvizici vtiskl tvář zřejmě nejkrutější inkvizitor Tomás de Torquemada (1420 – 1498). Od svého založení roku 1481 je také považována za jednu z těch nejobávanějších a nejkrutějších. Nebyla zaměřena pouze na čarodějnictví, strach z ní měli i židé, kteří raději masově opouštěli zemi. To, co se odehrálo v Logroňo, i v nedalekém městečku Navarre, ale nemělo obdoby – tento proces byl svou rozsáhlostí největším v dějinách španělské inkvizice.
Vykonstruovaný proces
Když sem přijel jako třetí vyšetřovatel nováček Alonso de Salazar Frias (1564 – 1636), nestačil se divit. Nemohl se smířit s tím, že pro to, co tu uviděl, studoval právo. Skutečně se kvůli takovým procesům stal soudcem? Studoval spisy procesu a stále nedokázal uvěřit. Během dvou let se počet obviněných vyšplhal na neuvěřitelných sedm tisíc.
Přitom obvinění nečelily jen údajné čarodějky, ale i kněží, kteří uzdravovali nemocné pomocí amuletů se jmény svatých. A co je ještě zrůdnější – rozsudkům čelilo i 1384 dětí, a to ve věku od sedmi do sedmnácti let.
Friasův rozumný přístup měl ovšem pouze malý vliv – zatím. V následujících letech se však takzvaný advokát čarodějnic stal jedním z nejvlivnějších mužů inkvizice, která tak postupně opouštěla od přemíry brutálních metod výslechů. O to se také snažil Frias i v Logroňu.
On, stejně jako zkrátka všichni místní lidé, si kladl otázku, jak je možné, že do příjezdu inkvizitorů se v kraji žádné čarodějnice nevyskytovaly?
Bez důkazů
Spis samotného procesu tvořil 11 tisíc stran. Byly to stránky popsané fanatickými výplody fantazie inkvizitorů i svědků – samozřejmě to byly výpovědi získané na mučidlech. Proces byl zakončen velkolepou popravou. Na náměstí hořelo najednou 12 hranic.
Frias se tak v květnu 1611 pustil do vlastního vyšetřování. Nepoužíval mučidel, konfrontoval svědky s jejich předchozími výpověďmi. Po osmi měsících se ujistil o své pravdě – ve skutečnosti nikdo nikdy neviděl čarodějnictví a neexistoval žádný skutečný důkaz. Procesy tak zastavil sám inkvizitor.
