V 90. letech její krása očarovala celý modelingový svět. Přes všechny krásy světa zůstaly v jejím srdci Čechy jako země srdci nejbližší. V roce 1997 založila nadaci Terezy Maxové, kde již přes 25 let pomáhá opuštěným a znevýhodněným dětem. Tereza také nedávno vydala knihu o svém životě pod názvem „Tereza“.
Tereza Maxová (52) je česká modelka, žijící střídavě v Praze a Turecku. Narodila se 31. srpna 1971 v Pardubicích. V roce 1975 se s rodinou přestěhovala do Ústí nad Labem, kde v roce 1985 ukončila základní školu se sportovně-atletickým zaměřením. Po úspěšných přijímacích zkouškách nastoupila na Gymnázium Budějovická v Praze. Po maturitě v roce 1989 byla přijata ke studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy. S vidinou cestování a nových zkušeností se v sedmnácti letech zúčastnila konkurzu francouzské modelingové agentury Madison. Její profesionální kariéra začala v roce 1989, kdy krátce po Sametové revoluci odjela do Paříže.
Zkušenost je nesdělitelná, ale pojďme se o to alespoň pokusit. Ty jsi od 18 let začala objevovat svět. Jaké byly ty úplné začátky?
Vyrazila jsem s nadšením jako čerstvě 18letá nejdříve vlakem směr Paříž. Tenkrát jsem si Paříž nedokázala přestavit. Odjížděla jsem bez jakýchkoliv očekávání a do neznáma, ale odjela jsem s pocitem, že chci zažít dobrodružství, těšila jsem se, že něco nového objevím, se silnou touhou za poznáním, ta touha mi zůstala doteď. Odjížděla jsem s kontraktem Pragokoncertu, tehdy se velká procenta z výdělku odváděla zpět do Čech a do francouzské agentury. Šance na uživení se byli minimální. Myslela jsem, že to bude pouze zkušební měsíc. Rodiče dostávali zprávy jen z dopisů a pohlednic. Bylo to těžké. Přišel ten pocit, kdy vím, že se musím o sebe postarat úplně sama, neměla jsem najednou rodinu, na kterou jsem byla zvyklá.
Vzpomeneš si na první dojem z Paříže?
Když jsme poprvé přijeli na nádraží, vnímala jsem ho větší a barevnější, než v té době bylo u nás. Byl srpen 1989. Cítila jsem palačinky s Nutellou a banány. Můj první vjem byla dostupnost banánů a vůně palačinek. U nás do té doby byla na banány vždycky fronta. Tady se daly koupit jen tak – kdekoliv. Všude u stánků se prodávaly tyčinky Snickers, Bounty, časopis Playboy… Až později přišlo nadšení z poznávání turistických míst a památek jako jsou Eiffelovka, Louvre.
Máš nějakou radu pro začínající modelky? Co by měla mladá Terezka dělat jinak?
Nauč se dobře jazyky! Komunikace byla pro mě na začátku bez velké znalosti velmi složitá i když silný přízvuk z Východní Evropy mi na druhou stranu dodával na autentičnosti. Dělala jsem vše velmi spontánně a odvážně, V něčem jsem měla takovou svou vnitřní odolnost. Můj dědoušek přežil Holocaust. Nechci to vůbec srovnávat, ale je důležité mít v sobě takové to: Co tě nezabije, to tě posílí. Hlavně, jen tak se z něčeho nezbláznit, být připravená a mít odolnost na všudypřítomné odmítnutí. Nikoho nezajímalo odkud jsi. I když tehdy v 90. letech to být z východu byla známka atraktivnosti a mělo to i své výhody. V budoucnu jsem se pak vždy ráda vracela do Čech, kde mě lidi brali, takovou, jaká jsem a nesoudili mě jen podle toho, jak vypadám.
Zdroj: www.epimoni-ac.com
