Svátek svaté Barbory: Světici prý popravil sám její otec, dnes je patronkou hlavně havířů

Svatá Barbora. Zdroj: www.commons.wikimedia.org

Dnes slavíme svátek sv. Barbory. Budete řezat třešňové větvičky?

Svatá Barbora

Podle legendy žila svatá Barbora ve 3. století ve starověké Nikomédii. Měla to být krásná dívka, kterou její otec, aby ji snad uchránil před tehdy ještě zakázaným křesťanstvím, věznil v kamenné věži. Jeden ze sloužících však byl také křesťan a Barbora nechala k úctě Nejsvětější Trojice ve věži prorazit třetí okno. Nechala se pokřtít a otec, který byl přesvědčeným pohanem, zuřil. Když ji vězněním a trápením hladem nedonutil, aby změnila názor, udal ji úřadům. Barbora byla krutě mučena, a když se své víry nezřekla, byla jí na potupu ještě uříznuta prsa. Na popravišti ji měl podle legend sám otec setnout hlavu mečem. V tom momentě vyšlehl z jasného nebe blesk a kruťasa zabil.

Svatá Barbora je patronkou havířů, architektů, matematiků, hasičů, je vzývána jako ochránkyně před rizikem náhlé či násilné smrti a rovněž je ochránkyní dětí. Svaté Barboře je zasvěceno mnoho kostelů, u nás je nejznámější kutnohorský chrám svaté Barbory.

Zvyky

Na našem venkově se ještě v 19. století udržoval zvyk chodit se sv. Barborou čili chodit barborkou. Především svobodné dívky (ovšem někde i vdané ženy) chodily z domu do domu, oděné v bílých nebo naopak černých šatech. Tváře měly zabílené moukou nebo zahalené závojem a držívaly v ruce metličku. Neposlušným dětem s ní hrozily, ale nosívaly také košíčky, ve kterých byly pro děti křížaly, ořechy, cukroví a podobně.

Ke svátku svaté Barbory je vztažen i obecně známý zvyk – řezání barborek. To má svůj původ pravděpodobně v dobách křižáckých tažení, kdy si vojáci přiváželi ze Svaté země pravou růži z Jericha – suchou, do klubíčka svinutou choulivku jerišskou. Ta je považována za magickou rostlinu, zajišťující zdraví, lásku a plodnost. Na Štědrý večer se totiž ponořila do vína, kde se suchá rostlina rozvinula. Bohatí lidé platili za rostlinu hromadu peněz, prý i sumu rovnající se ceně zemědělské usedlosti.

Prostí lidé však neměli takové možnosti. Zjistili ale, že nařezané větvičky višní a třešní poslouží stejně dobře jako choulivka, jestliže jsou uříznuty 4. prosince, právě na svátek svaté Barbory. Začalo se jim tedy říkat barborky. Barborky ve vhodných podmínkách rozkvetou právě na Štědrý den.

Větvičky se vkládaly do nádoby s vlažnou vodou a umístily se na vlhké teplé místo, většinou do chléva. Do dnešních dob se uchoval obyčej, že když barborky nařezala svobodná dívka a ony opravdu v ten pravý den vykvetly, do roka se vdala.

Na svatou Barboru se také řezaly „proutky štěstí“, které byly rovné, zatímco barborky rozvětvené. Na proutky se přivázalo napsané přáníčko a proutek, který vykvetl, měl zaručit splnění tohoto přání.

Barborka obecná

Existuje také bylina zasvěcená svaté Barboře – barborka obecná. Roste na vlhkých lukách a v příkopech, na březích rybníků a potoků. Chutí její listy připomínají řeřichu zahradní. V evropských zemích se sbírala nebo i pěstovala jako zimní zelenina bohatá na vitamíny a v den svátku sv. Barbory se z ní připravoval salát.