Teplo a zároveň vydatné deště. Ideální počasí pro růst hub. Za úlovkem na osvědčená místa vyrážejí nejen skalní houbaři, ale také výletníci v roli příležitostných houbařů. Zatímco jedni se hroutí pod vahou přeplněných košíků a nemilosrdně se zbavují každého kousku se sebemenší vadou na kráse, druzí jsou rádi i za babku v pozdním rozpuku dospělosti, hlavně když není červivá. A nejeden zoufalý houbař-amatér se nakonec smíří i s nějakým tím housenkovým proteinem navíc. Pokud právě nepatříte do první skupiny šťastlivců, pak právě vám mohou pomoci naše dnešní rady. K tomu abyste našli nějaký houbařský úlovek, není totiž nutné upírat zrak pouze pod své nohy, ale také kolem sebe. Na co se tedy dívat?
Na houby opravdu jen do lesa? A doprostřed, nebo na okraj?
Většina z nás má houbaření spojeno s návštěvou lesa, takže mnohdy musí urazit několik desítek kilometrů, aby se do něj vůbec dostala. Houbaři-profíci vám však řeknou, že to není zcela nezbytné. Houby totiž rostou nejen v lese, ale také na polích, lukách, v parcích či podél cest. Ta poslední varianta je sice lákavá, ale u cest je nesbírejte. Mají totiž tendenci zadržovat těžké kovy, takže byste si jejich konzumací příliš neprospěli.
Houby mají rády teplá a vlhká místa. Pokud je chladněji, bude se jim více dařit tam, kde se aspoň trochu dostane sluníčko a zahřeje je, spíše tedy na okraji lesa než uvnitř. Je-li horko, pak se zvětšuje šance, že na ně narazíte i uvnitř lesa, protože je prohřátý.
Proč se dívat nejen pod nohy, ale i kolem sebe
Když prozkoumáte pečlivě okolí, zjistíte, jaké houby by v něm mohly růst. Houby totiž mnohdy žijí v symbióze, tj. vytvářejí jakési vzájemně propojené soužití, se stromy. I nehoubař (který v životě kozáka neviděl) zná tradující se pravidlo, že pod břízou rostou kozáci. A nejen kozáci, ale také křemenáče. Mnoho hřibů má tuto skutečnost i v názvu (které laik ale většinou moc nezná.) Takže vězte, že existuje např. kozák březový, ryzec smrkový, hřib smrkový či hřib dubový. Z názvu lze tedy usoudit, kde nejčastěji daný hřib najdete. Proč tomu tak je, říká hned další odstavec.
Soužití zvané mykorhiza
Mykorhizou lze zjednodušeně nazvat soužití hub s kořeny určitých stromů. Některé houby se vážou pouze na jeden druh stromu, např. klouzek sličný se dle odborné literatury „kamarádí“ pouze s modříny. Jiné houby soužijí s více druhy stromů, např. hřib smrkový, který najdete nejen pod smrky, ale také pod buky, duby nebo borovicemi. Liška obecná si obecně příliš nevybírá a žije „na hromádce“ s většinou jehličnanů. Pak také existují houby, které žádné konkrétní soužití se stromy nevyžadují, zde patří např. hřib kovář.
Letní houby
I když za typický vrchol houbařské sezóny je považován spíše podzim, i v létě se můžete vrátit s pěkným úlovkem. Začátkem léta narazíte nejčastěji na holubinky, klouzky, žampiony, lišky a další. Typickými letním druhem jsou tolik oblíbené houby hřibovité.
