Bylo nutné, aby zůstal doma
Jeho stav se nezlepšoval ani v rehabilitačním středisku, nehledě na psychickou stránku, protože chlapec byl velmi fixovaný na domácí prostředí. Bylo tedy rozhodnuto, že bude několik týdnů v domácím ošetřování pod dohledem rehabilitační sestry, která sem bude docházet. Doma mu věnovali mimořádnou pozornost, časem však zájem slábl. Philippe zůstával stále častěji sám doma. Začal se doma bát a strach ho vedl až k hysterii – neřekl to však nikomu, aby jej neposlali zpátky do střediska.
Dveře se jevily jako zamčené
Při jedné z návštěv Valeryho mu Philippe vyčetl, že poslední dobou od něj stále spěchá. Phlippe se na něj upřeně díval. Valery vzal za kliku, ale dveře se ani nepohnuly, i když jimi cloumal, jak chtěl. Obrátil se k Philippovi a prosil jej: „Já vím, že je to moje chyba (ona nehoda), tak už mě pusť“. V té chvíli dveře povolily.
Knihovna se sama přemístila
Asi po týdnu byl chlapec opět sám doma, když se venku strhla hrozná bouře a navíc vypadl elektrický proud, takže se Philippe zachvácen strachem schoval pod přikrývku. Když zase vystrčil hlavu, zjistil, že dva metry vysoká a tři metry široká knihovna se po podlaze přemístila a zakryla tak dvoukřídlé dveře do haly.
Rodiče se nemohli dostat dovnitř, až otec se sousedem vlezli dovnitř po okenní římse a těžký kus nábytku přestěhovali zpátky, i když museli nejdříve vyložit všechny knihy, aby s knihovnou vůbec pohnuli. Nikdo tento jev neuměl vysvětlit.
Předstíral Philippe nemohoucnost?
Následující projev poltergeista už ale na Philippa uvrhl podezření, a to jednoznačně. Bylo pozdě a matka už měla být dávno doma, když Philip tak dlouho přemáhal narůstající bázeň, až se ho opět zmocnila hysterie. V pokoji se zvedl vítr, smetl všechno, co leželo na velkém stole, a ubrusem zakryl prosklené dveře.
Když se vrátila matka, neměla v úmyslu uvěřit, že se to stalo bez chlapcova přičinění a ve zlosti jej obvinila, že svou nemohoucnost jen předstírá.
Rozuzlení přinesl až psycholog
Hned nazítří matku sice mrzelo, že se nechala strhnout, ale varovala Philippa, aby si odpustil podobné experimenty. Před domem však zjistila, že si zapomněla v hale tašku a vrátila se. Už na chodbě zaslechla svištění silného větru, který se ozýval z bytu. Tlak na dveře byl tak silný, že jej nedokázala překonat. Začala volat na syna a teprve potom tlak povolil. Philippe seděl na lůžku a ona pochopila, že by to nedokázal udělat.
Mohlo by vás zajímat
Všechny tyto úkazy konzultovali s psychologem Danielem De Borcou. Udělal pár testů a označil za příčinu, tedy katalyzátor těchto jevů strach chlapce ze samoty. Dokázal jej panického strachu zbavit a v domácnosti tak konečně nastal klid a působení tajemných sil skončilo.
